Dne 22. prosince uplyne lhůta pro podávání žádostí o podporu do programu Covid-Kultura II. Žadatelé mohou obdržet jednorázový příspěvek 60 tisíc Kč, pokud jsou OSVČ v oblasti uměleckých a umělecko-technických profesí. Dále mohou organizátoři akcí požádat o kompenzaci až 50 % uznatelných vynaložených výdajů za zrušené či přesunuté akce nebo až 80 % uznatelných výdajů za kontinuálně vyvíjenou činnost v oblasti kultury. A to maximálně do výše 10 milionů Kč.
Program byl vyhlášen po kritice prvního programu Covid-Kultura, který značně zužoval možné zájemce. I „dvojka“ má své mouchy, což také zřejmě přispělo k tomu, že se alokované prostředky nečerpaly, a tak se termín výzvy prodloužil z původního listopadového termínu až do prosince.
Uvidíme, jak tedy program Kultura II nakonec dopadne. Rozporuplné reakce na podoby podpory kultury totiž trvají. A přitom kultura, podobně jako třeba cestovní ruch, dostává při pandemii zabrat znovu a znovu. Teď se několik dnů instituce nadechly, aby pak zase všechno zavřely. A zabrat dostávají i další části kultury, třeba vztahy mezi lidmi.
Teď nejde skutečně o VIP primadony, kterým vyschly zlaté kohoutky, ale o ty, kteří s láskou v srdci udržují naší kulturu naživu i pro další generace. Teď již nejde jen o prostředky k obživě, ale o to, zda naše kultura, naše civilizace, vlastně přežije a jak se změní.
Teď nejde o to, zda sebereme prostředky na další díl soap opery, ale zda klademe důraz na čtení pohádek Boženy Němcové dětem. Teď nejde o to, zda si někteří umělci přivydělávají jako poslíčkové, ale zda naše děti pustí těhotnou ženu v autobuse sednout. Třeba. I to je ale kultura. A na to jsou skutečně pouhé dotační tituly, bez ohledu na množství i finanční alokace, krátké. A ani další jistě potřebná miliarda, kterou právě schválila vláda na podporu kultury, tentokrát i pro výtvarníky nebo pro audiovizuální odvětví, na tom nic nezmění.