Jsou ženy výjimečné, jež se do osudů svých národů zapsaly úctyhodnými činy na poli vědeckého poznání, hudby či jiné umělecké činnosti, ale také svou odvahou bojovat za pravdu, emancipaci a sociální spravedlnost.
Dne 9. prosince si pokroková levicová a komunistická veřejnost připomněla narození Dolores Ibárruri, generální tajemnice Komunistické strany Španělska od března 1942 do 3. června 1960. Možná, že řada lidí ji spíš bude znát nikoliv pod jménem Dollores Ibárruri Góméz, ale spíše La Pasionaria.
Pocházela z baskické dělnické rodiny a od mládí se účastnila politického života. Cesty ji kvůli prostředí, v němž vyrůstala, zavedly do řad levicového hnutí a v roce 1921 vstoupila do řad Komunistické strany Španělska. Za tuto stranu byla pak v roce 1933 zvolena do Cortesů (parlamentu).
Snad nejznámější se stala její věta z doby krvavé občanské války ve Španělsku, cituji: »No pasarán!« (Neprojdou), konec citace. Na straně pokrokového republikánského Španělska vedla boj s fašistickou frankistickou soldateskou. Hovořila plamennými projevy v rozhlase, navštěvovala frontové bojovníky. Byla symbolem boje proti fašismu i přes hořkou porážku republikánského Španělska, když vlastně tzv. »demokratické, povětšinou socialistické a sociálnědemokratické země prosazenou politikou neúčasti« – především Mussolinim a Hitlerem – umožnily neomezenou pomoc španělským fašistům.
Dolores Ibárruri po republikánském neúspěchu odešla do Sovětského svazu. Její syn Santiago Carrillo bojoval v řadách Rudé armády a zemřel při obraně Stalingradu.
A i když se Dolores Ibárruri v šedesátých letech přiklonila k eurokomunismu a odsoudila i invazi Sovětského svazu do Československa, nic to neubírá na dramatičnosti jejího života a jejích zásluhách komunistické revolucionářky, bojovnice proti fašismu a nacismu. V roce 1977 se vrátila domů do Španělska, které se zbavilo hrůz jedné z nejdelších fašistických diktatur. Opět měla podporu prostých lidí a tu čest znovu zasedat v Cortesech španělského království.
Jsou ženy výjimečné a měli bychom umět ctít jejich památku a odkaz. Zlo fašismu, proti kterému Dolores Ibárruri bojovala, dodnes není zažehnáno, sociální spravedlnosti ve světě ani v její vlasti rovněž není dosud dosaženo.