Během posledních měsíců se pracovníci hygieny stali velmi důležitým článkem v boji proti koronaviru. Tím se ale také zvýraznily problémy, kterým systém hygienických stanic čelí po destrukčním působení polistopadových vlád. V minulosti patřili českoslovenští epidemiologové ke světové špičce. Obrat přišel v roce 2003, kdy došlo k rozdělení krajských hygienických stanic na úřady - krajské hygienické stanice a zdravotnická zařízení – zdravotní ústavy. Následně byly nadměrně zdůrazňovány dozorové metody práce a úřední výkon. To vše vedlo ke snížení atraktivity oboru. Největší ranou byla cílená devastace mezi roky 2006 až 2010, za vlády ODS a TOP 09. Hygienická služba přišla o téměř polovinu personálních kapacit i finančních prostředků. Na nebezpečnost tohoto kroku KSČM spolu s odborníky opakovaně upozorňovala. Obrovským problémem je nyní celkový nedostatek zaměstnanců a chybějící lékaři-hygienici. Jedním z důvodů je i fakt, že nastupující lékař má dnes až o 12 tisíc méně než jeho kolega nastupující do nemocnice. Ročně ukončí vzdělání pouze jeden či dva lékaři zaměření na hygienickou službu, kteří musí navíc absolvovat úřednickou zkoušku.
Nyní přišlo ministerstvo zdravotnictví se zákonem šitým horkou jehlou, který ale ve skutečnosti nebude schopen vyřešit všechny systémové a dlouhodobé problémy. Je skutečně nepřijatelné bez širší a dobře zdůvodněné diskuse centralizovat a posilovat pravomoci chystané Státní hygienické služby, konkrétně jednoho úředníka, bez kontroly ze strany vlády a parlamentu. Chápu, že se centralizace v době pandemie Covid – 19 v zásadě osvědčila. Pan ministr se proto rozhodl tímto způsobem vyřešit nejen problém nedostatečných odůvodnění ministerstvem vydaných opatření v rámci epidemiologické situace následně zrušených soudy, ale také fungování tzv. chytré karantény.
Centralizovaná hygienická služba by měla mít pravomoc omezit či zakázat cestování, setkávání mezi lidmi, veřejnou dopravu, školy, obchody, obchodní centra nebo vybrané služby. Mohla by také zakázat nebo omezit veřejné i soukromé akce nebo nařídit státním institucím, krajům a obcím, aby vyčlenily pro izolaci nakažených své objekty. Všechna tato opatření má už nyní hygienická stanice pravomoc nařídit. Rozdíl je v tom, že centrální orgán bude moci uplatňovat tato nařízení na větší ploše. Současná legislativní úprava se údajně hodí pouze, když je na území kraje lokální ohnisko a pro případ komunitního šíření je třeba větší koordinace. Největší kritiku vyvolávají ustanovení týkající se osobních údajů. Hygienici by si mohli vyžádat u mobilního operátora data o pohybu prokazatelně nakaženého v místech, kde setrval aspoň 20 minut až tři týdny nazpět. V současné době hygienici tato data mohou využít jen po souhlasu uživatele mobilního telefonu. Ministr Blatný slibuje, že jakékoliv články tohoto zákona budou uplatňovány pouze ve výjimečných případech a po nezbytně nutnou dobu. Zákon prý není žádným Velkým bratrem a doufá, že se mu podaří vše vysvětlit. Bez podrobné diskuse a politické shody ale nelze tyto zásadní změny schválit. Tím méně v nouzovém stavu. Problémů k řešení je ale mnohem více. Třeba dokončení projektu vybudování nového jednotného integrovaného komunikačního systému pro krajské hygienické stanice, který má zefektivnit jejich každodenní práci a zajistit bezpečnou komunikaci mezi jednotlivými skupinami a lépe ochránit osobní data. Důležité jsou i otázky vzdělávání a dostatku finančních prostředků pro hygienickou službu a zdravotnické ústavy. A také jestli je prospěšné trvat na systému státní služby.