Institut české levice, z. ú., (IČL) zorganizoval třídílný seminář na téma »Kam utekli voliči levice« a vydal vaši studii Kam utekli voliči radikální levice a jak znovu získat podporu. Zveřejnil ji na webu www.institutcl.cz, na Facebooku a otevřel k tomu diskusi. Pojďme si ji probrat.
Studie je nyní skutečně aktuální. Chce se IČL někdy zaměřit také na »technologii« oslovování potenciálních voličů, tedy na vzájemnou vazbu mezi klasickými médii a internetovými médii? Např. na působení na voliče ze strany KSČM a třeba Pirátů. To, kterým »směrem« působit (obsah), je prvořadě otázkou programu. Za významný postřeh považuji to, že lidé schopní volit levici, jsou v nějaké (různé) míře »rozptýleni« téměř ve skupinách voličů všech stran.
Studie je aktuální, protože reaguje na změnu celé společnosti, kdy neexistuje jednolitý proletariát, jako býval v raných fázích industrializace. Musíme se uvědomit, že jsme se posunuli do postindustriální společnosti služeb, která ale v současné době pandemie naráží na své limity. Zároveň můžeme vysledovat nástup nových médií, která do velké míry utvářejí dnešní společnost. Ještě nikdy v historii lidstva nebyl svět takto propojen globálními formami komunikace, výroby a obchodu. Stačí si povšimnout, kolik lidí dnes vlastní chytrý mobilní telefon. Nová média přes mobilní připojení působí na chování a rozhodování lidí.
S občany a potenciálními voliči je nutné komunikovat kombinovaně prostřednictvím starších (tištěných, rozhlasových, televizních) i nových (internetových) médií, a to permanentně. Stejně jako je diferencovaná společnost, tak musí být i diferencované oslovování lidí. Ze studie plyne, že každou skupinu obyvatel musí mít radikálně levicová politická strana oslovovat svými různými politiky, kteří mají k těmto skupinám blízko. Jen tak zajistíme autentický a reálný kontakt a komunikaci. Někteří politici musí komunikovat se seniory, další s mladou generací, další se střední generací, nemůžeme opomenout specifické oslovování mužů a žen apod. V každé skupině se totiž nacházejí potenciální voliči radikální levice. Jen je nutné na ně mluvit jejich jazykem s důrazem na jejich vlastní potřeby a zájmy.
Pokud jde o obsah, který má být komunikován směrem k občanům, musí být hlavně srozumitelný i pro nejobyčejnějšího člověka. Je nutné mít vědecké rozbory, ale při oslovování občanů a voličů je třeba zvolit srozumitelnější formu. Dnešní společnost je silně postfaktická, kdy lidé většinou čtou zkratkovitě a nechtějí číst dlouhé elaboráty. Tento posun mají na svědomí nová média typu Facebook a Twitter. Z toho plyne, že na sociální sítě se musí vkládat krátké a jasné příspěvky. Je zde možnost vytvářet virály (sdílená videa na internetu) nebo memy (myšlenkové koncepty šířené po internetu), které posléze putují po síti a mají značné sdílení a tím pádem i dosah. To zatím radikálně levicová strana nečiní a nezískává tak nový okruh voličů.
Když se podíváme na příklad SPD, zjistíme, že úspěch této strany je umocňován hlavně sociálními sítěmi, kde po nich často šíří dezinformace a vytváří fake news, kterým často lidé věří. Tyto falešné zprávy se týkají hlavně strachu. Krajní pravice tedy na rozdíl od radikální levice rychle pochopila, jakým způsobem využívat sociální sítě, ale činí tak manipulativně a se špatným obsahem. Podobně úspěšní jsou na internetu Piráti. Z toho si musí vzít nejen radiální levice ponaučení. Neříkám, že se má vrhnout do vytváření falešných zpráv, ale je nutné srozumitelnou a někdy i zábavnou formou lidi oslovit.
K tomu všemu je nutné dodat, že si IČL zadal u Klubu společenských věd sociologický výzkum, který se týká sympatizantů levice jako celku. V tomto výzkumu se zjišťuje, jakým způsobem nahlížejí na svět lidé, kteří by volili nějakou levicovou stranu. Zcela jistě půjde z výzkumu vyčíst i další data. Tedy také podrobnější specifické způsoby oslovování potenciálních levicových voličů.
Mnohé asi zaujme právě ta část studie o Pirátech. Myslíte si, že jim budou voliči odpadávat s tím, jak budou dospívat a posouvat se do – řekněme – dospělejší životní fáze? Nebo se jim podaří svoje voliče si udržet?
Pokud jde o fenomén Pirátů, domnívám se, že jejich voličská struktura bude na stejné úrovni. Jejich voliči budou pocházet hlavně ze skupiny mladých lidí do 35 let. Ostatně na to poukazuje nejeden sociologický výzkum. Otázkou zůstává, zda starší a staří lidé (voliči) budou volit levici, když poznají společenskou realitu. Do nedávné doby tomu tak bylo, ale musíme si uvědomit, že nám do rozhodovacího procesu vstupuje faktor »bohatší« a mediální společnosti. Mladí lidé si často neuvědomují, že jejich honba za zážitky a užívání bez starosti, rebelství, je určována dluhem a půjčkami. Piráti svůj úspěch staví na neomezované svobodě, individualismu i rebelství. Mísí v sobě jak prvky pravice i levice. Právě proto přitahují i mladé, kteří by z logiky věci měli být radikální. V minulosti to byla radikální levice, kdo přitahoval mladé rebely – například Francie v 60. letech 20. století.
Naši Piráti jsou ale do jisté míry jiní než ti na Západě. Jejich symbolem je předseda Bartoš, který má dredy a odlišuje se od ostatních. Nicméně lze předpokládat postupný pokles zájmu o Piráty, a to ve chvíli jejich případného vládního angažmá. Samotný pokles zájmu o tuto stranu bude zapříčiněn jejich vztahem k pravicovým stranám. Když se podíváme, kde strana názorově stojí, když se například pořádají tiskové konference, tak můžeme vidět, že jsou mezi stranami tzv. demokratického bloku. Z toho lze dovodit, že Piráti jsou klasickou pravicovou stranou, jen s různými estetickými prvky, které odkazují na levici. Sociálních aspektů v této straně mnoho není.
Až tuto věc pochopí levicově orientovaní voliči, kteří je volí, dojde k poklesu zájmu o Pirátskou stranu, stejně jako k tomu už došlo v Německu a dalších zemích. Je možné, že skončí na smetišti dějin jako Věci veřejné nebo hnutí Úsvit, ale bude to trvat déle než u uvedených stran.
Zajímavá je představa, že pro získání voličů je nezbytné se jim co nejvíce přiblížit vizuálně a verbálně. Komunistická strana by měla být autentická. Neříkám sedět v koutě a čekat, až si ji voliči najdou, ale myslím, že i bez těch »opiček« má KSČM voličům co nabídnout.
Jistě by měla být každá strana autentická. To ale nestačí. Být jen autentický a uzavřený sám do sebe je výrazem nezájmu o okolní svět, především nezájmu o ty, kteří strádají. Občané a voliči to pak dají politické straně znát ve volbách. Jak je ale vidět z dosavadních propadajících se volebních výsledků, nestačí být jen postaru autentický. Je třeba být autentický v nových podmínkách a reflektovat potřeba a zájmy strádajících lidí, které levicová strana oslovuje a pro které zde je.
Rovněž je potřeba si říci, co vlastně je autentická levice. Každá skutečně levicová strana je ve své podstatě autentická. Radikálně levicová strana, pro kterou je v našich podmínkách velký prostor, ale nemůže stavět na nostalgii, že v minulosti bylo někdy lépe. Svět se změnil a tomu je i potřeba přizpůsobit chování a vizáž radikálně levicové strany. Z naší studie vyplývá, že na každou sociální skupinu, kde jsou potenciální členové strany, příznivci a voliči, je nutné působit různými lidmi, kteří dané sociální skupině budou vlastní. Tyto tváře budou zároveň nositeli daných témat pro cílovou skupinu.
Proč pohled levice–pravice? Dotčení teorií i společenskými vědami samozřejmě vědí, co tím autoři myslí, ale lidé ne. A dle toho se nerozhodují. Když máme trvat na nějakém členění, mělo by to být na základě konkrétních pohledů na svět nebo ve vícerozměrném prostoru (třeba osa konzervativní-liberální). Protože jedině tak mají přesuny typu od KSČM k SPD i statistický podklad a i zdůvodnění. Nebo to pojmout názvem »Kam utíkají voliči KSČM a ČSSD«. KSČM navíc není pouze levicí nebo radikální levicí, je stranou komunistickou, protisystémovou, s dlouhodobým programem. Tím se odlišuje. Ne tím, že je skutečnou levicí, protože levici po mediální masáži lidé vnímají spíše ve stylu »Rozdá všem, dá i neschopným« než »Každému podle jeho práce«…
Autentickou levici jsem se snažil vysvětlit již v odpovědi výše. Co se týče stran KSČM a ČSSD, lze uvést příklad. Když se na záležitost podíváme na příkladu ČSSD, principiálně udělala chybu, že nechala odejít například Ivana Davida a Jaroslava Foldynu, či je dokonce vypudila. Oba dva totiž působili na svoji cílovou skupinu lidí, kteří inklinují k patriotismu, potažmo nacionalismu, vlastenectví. Tuto voličskou skupinu mohli kultivovat a přivést do ČSSD. Kdyby zůstali v ČSSD, hlasy, které přešly k SPD, by se opět mohly vrátit k této údajně levicové straně.
Radikálně levicové straně, která je ztělesněna v KSČM, by do budoucna prospělo, kdyby se důrazněji vrátila k ochraně potřeb, zájmů a práv různých skupin pracujících, k radikální ochraně životního prostředí a také k vlastenectví a internacionalismu. To jsou totiž zájmy a hodnoty, které jsou komunistickému hnutí vlastní. Nicméně si musíme uvědomit, že se radikálně změnila světová situace. Žijeme ve světě globálních konfliktů, které plodí nová témata, stejně i problémy, kterým se musí radikálně levicová strana věnovat.
Jak tedy znovu získat podporu?
Je třeba oslovovat různé sociální skupiny podle jejich specifických potřeb a zájmů. Je třeba definovat podrobněji cílové skupiny nejen jedním, ale řadou parametrů. Nestačí hájit zájmy dolních 10 milionů nebo lidí práce. Společnost je atomizovaná. Podmínky lidí jsou jiné ve městech a v malých obcích, jak to uvádí i tato studie. Také různé věkové kategorie mají v odlišných ekonomických situacích různé problémy. Pravdou je, že některá témata budou společná mnohým skupinám, některá ale budou specifická.
Jak zkombinovat do konzistentní komunikace tradiční marxistické pojetí sociálních jistot oslovujících starší generaci s neoliberalními hodnotami mladé generace?
Nelze říci, že mladá generace zastává neoliberální hodnoty. Mladá generace je podobně jako jiné generace rozštěpená do různých sociálních skupin s různými potřebami, zájmy a hodnotami. Někteří mladí lidé jsou dětmi bohatých rodičů, kteří je zabezpečují, jiní mladí lidé jsou dětmi nezaměstnaných nebo vykořisťovaných. Je třeba se zaměřit především na ty mladé lidi, kteří patří do slabých sociálních skupin. Za zmínku stojí, že by se mohlo uvažovat o tom zavést pro mladé atraktivní jistoty, včetně bydlení a využití volného času.
Celoevropským problémem »levice« je, že se snaží zabývat právem menšin. Nic proti tomu, ale levice, a to zejména ta antisystémová, se má zabývat zejména právy většiny, tedy právy pracujících…
Tradiční volič, jak tomu kdysi bývalo (dělník), dnes někdy volí dokonce pravici (ODS), čemuž by se na první pohled podivili klasikové socialismu. Při podrobnějším pohledu by se ale nedivili. Dávno již většinou není dělník dělníkem, jak ho popisoval Marx, když psal své analýzy a pojednání. Výborně vystihl problémy své doby. To bylo ještě v dobách industrializace, kdy se kapitalismus teprve rozvíjel. Marx nemohl tušit, jak bude kapitalismus expandovat po světě, byť jisté náznaky měl již k dispozici. Kdyby žil dnes, samozřejmě by jen neopakoval své tehdejší rozbory a aktualizoval by své analýzy, neboť to byl velmi inteligentní a vzdělaný autor.
Aktualizaci levice vzhledem ke klasickým tématům lze postupně vysledovat. S nástupem nového typu společnosti, hlavně v USA, se začalo čím dál více ukazovat, že kapitalismus bude nakonec ovládat značnou část planety a bude uplatňovat svoji ideologii nekonečného růstu, případně růstu za každou cenu. Tedy i za cenu zničení ekosystému a života na Zemi. Tomuto tématu a rozvíjení kritiky tzv. fosilního kapitalismu se levice málo věnuje a mnohde naráží na problémy zejména v oblastech, kde dochází k utlumování těžby uhlí, kdy je levicová politika v klinči mezi zájmy uhlíkové lobby, ztráty zaměstnání pro tamní obyvatele a ochranou životního prostředí.
Už v 60. letech 20. století napsal francouzský komunistický filosof Roger Garaudy: »Dělnická třída zburžoazněla.« Tehdy se tato věc vehementně kritizovala zejména v zemích tehdejšího socialistického bloku, ale bohužel měl pravdu. Musíme si uvědomit, že zlatá šedesátá byla nástupem i kulturní levice, kam spadá i rozvinutí ochran práv menšin. Zároveň samozřejmě nesmí zapomínat na většinu.
Radikálně levicová strana by měla být »stranou pro každého«. Jsme v 21. století a svět je opět odlišný od dob, kdy své analýzy psal Roger Garaudy. Změněným podmínkám by měl odpovídat obsah programu. Když se podíváme na ono zburžoaznění dělnické třídy, můžeme vysledovat, že dělník dnes chce mít svoje zázemí (byt, dům), dále osobní automobil jakožto symbol nezávislosti, rodinu, zábavu a klid. Nechce se většinou zabývat ideologickými problémy. Zde se vychází z kritiky konzumní společnosti a společnosti dluhu, kdy velká část dnešní dělnické třídy již netrpí problémy, kterými trpěl průmyslový proletariát.
Je nutné si říci, že společnost reálně zbohatla (myšleno západní) a vytvořila společnost, kde je všeho dostatek, ale na úkor chudších částí světa, které ve své podstatě stále vykořisťuje, když uplatňuje imperiální způsob života. Samozřejmě přitom ale také u nás stále existuje mnoho lidí, kteří stále trpí v důsledku extrémních hypoték, nezaměstnanosti apod.
S tím souvisí i to, co má radikální levice vlastně prosazovat v současných změněných podmínkách. Je to například zavedení daňové progrese, zdanění miliardářů. Je nutné se zaměřit na nejbohatší, kteří v rukou třímají jak kapitál, tak v důsledku toho také moc. Radikální levice si musí sama uvědomit, že dnešní podmínky jsou velmi odlišné od těch v 19. století.
Myslíte si, že koncept nepodmíněného základního příjmu pomůže k návratu levice na výsluní? Nejedná se jen o projekt, aby mohl samotný kapitalismus přežít svoji vlastní krizi?
Možná znáte heslo komunismu: »Každému podle jeho potřeb«. Heslo základního příjmu je: »Každému podle jeho základních potřeb«. Základní příjem je tedy jakýsi malý komunismus, předstupeň samotného komunismu, neboť základním příjmem mají být naplněny pouze základní a nikoli všechny potřeby lidí. Základní příjem je krokem k postupnému naplňování všech potřeb později, až společnost bude více rozvinuta. Kdo by mohl být proti naplňování základních potřeb člověka? Určitě by to neměl být nikdo na levici.
Nepodmíněný základní příjem zajišťuje základní příjem každému člověku nepodmíněným způsobem, takže člověk nemusí naplňovat žádné podmínky pro to, aby příjem v pravidelných intervalech od státu dostával. Může přitom mít ještě příjem ze zaměstnání, z brigád nebo další sociální dávky. Nezáleží na tom, zda je muž nebo žena, nezáleží na věku. Ve většině verzí se počítá s tím, že by základní příjem dostával každý dospělý člověk, v některých jiných verzích se týká i dětí.
Zbyšek KUPSKÝ