Zatímco ostatní evropské země rovnost žen a mužů podporují, Česko stále stagnuje na horším podprůměru. Během desetiletí se ČR dokonce v mezinárodním srovnání propadla o devět příček na současnou 23. pozici z 28 členských států. Hůře jsou na tom jen Polsko, Slovensko, Rumunsko, Maďarsko a Řecko.
Index genderové rovnosti, který už deset let vypracovává Evropský institut pro genderovou rovnost, přihlíží k šesti kategoriím: práci, penězům, vzdělání, času, rozhodování a zdraví. Nejhůře Česko dopadlo v oblasti rozhodování. Zde se hodnotilo obsazení vysokých pozic v politické, ekonomické i sociální sféře. Stejně jsou na tom poměry žen a mužů v parlamentu i krajských zastupitelstvech. Evropský průměr je přitom o 10 procentních bodů více ve prospěch žen. Ještě méně žen se nachází ve vedoucích pozicích největších firem.
Hned po rozhodovacích pozicích pokulhává oblast volného času. Mimo placenou práci každý den současně věnuje péči o děti, vnoučata nebo staré či postižené osoby 33 procent žen a jen 19,8 procent mužů. Denně pak vaří nebo uklízí 67,4 procenta žen a jen 15,8 procent mužů. V souvislosti s tím mají muži samozřejmě více času jít se alespoň jednou týdně věnovat svým koníčkům mimo domácnost než ženy.
Nejlépe jsme dopadli v oblasti zdraví. V Evropě dosahujeme páté nejvyšší příčky z hlediska dostupnosti zdravotní péče, která se dostává 97,6 procentům mužů i žen. I přes kvalitní zdravotnictví se ovšem Češky dožívají v průměru 82 let a Češi 76,2, evropský průměr je zhruba o dva roky vyšší u obou pohlaví. Příčina spočívá i v tom, že v konzumaci ovoce a zeleniny a pravidelném sportování jsme pod evropským standardem.
O své zdraví pravidelně dbá jen třetina občanů české republiky. Nadprůměrně si stojíme v míře zaměstnanosti. Evropský průměr 42 procent žen a 57 procent mužů zaměstnaných na plný úvazek převyšují čeští muži o 10 procent a ženy o sedm. Neznamená to ale bohužel větší rovnost v zaměstnávání. Částečně je to totiž způsobeno nízkou dostupností flexibilních forem práce. Pokud ženy pracují, je to na plný úvazek - jiné totiž zaměstnavatelé nenabízejí. Problém mají zvlášť matky dětí do čtyř let, které nejvíce tíží nedostatek jeslí a školek.
Rozdíl mezi mzdami žen a mužů za stejnou práci na stejné pozici je u nás dlouhodobě jeden z nejvyšších v EU. Přispívá k tomu nerovnoměrné zastoupení v jednotlivých sektorech ekonomiky, kdy ženy pracují častěji v hůře hodnocených profesích, netransparentní způsob odměňování v soukromé i státní sféře a dlouhodobá diskriminace žen na trhu práce. Je jasné, že pokud na rovnosti státy nezačnou pracovat, samo od sebe se nic výrazněji nezmění.
V České republice je toto téma stále téměř v ilegalitě. V politice by pomohlo například pravidlo zipu v umisťování žen a mužů na kandidátní listiny, které je v jiných zemích již běžné. V ekonomice pak nastavení určitého cíle v podílu zastoupení žen na řídicích pozicích a v představenstvech firem a organizací. Taková praxe je běžná například ve Francii a Finsku, kde firmy běžně mají 40 procentní zastoupení žen, nebo v Belgii a Itálii s 33 procentním zastoupením. I současná koronavirová pandemie ukazuje, jak jsou ekonomická, sociální a rovina rovných příležitostí žen a mužů propojeny.
Ekonomická krize, která je již dnes patrná, dopadne na nejvíce postižené skupiny, mezi kterými opět převažují ženy. Zvlášť na matky samoživitelky, důchodkyně, ale také lidé v exekucích, včetně zadlužených dětí a dospívajících. Platí, že pokud se na rozhodování o opatřeních a komentování současné krize nepodílí ženy, vypadávají z diskuse zásadní témata a neřeší se dostatečně pozice právě těch nejslabších a nejzranitelnějších. KSČM si je toho vědoma a témata rovnosti dlouhodobě prosazuje.