Včera jsme si připomněli významné výročí norimberského procesu, někdy označovaného jako proces s hlavními válečnými zločinci. Pro historii a nezapomnění je dobré vědět, že Mezinárodní vojenský tribunál soudil 24 nejdůležitějších představitelů nacistického Německa, byť mezi obžalovanými nebyli Adolf Hitler, Heinrich Himmler a Joseph Goebbels, kteří spáchali sebevraždu před začátkem samotného procesu v závěru dosud největšího světového válečného dramatu.
Často se zapomíná na historickou minulost. Často se zapomíná na léta ne zase tolik vzdálená, aby přece jen ještě nežila pokolení, byť více jak čtyři generační intervaly neúprosně ubírají živé pamětníky jak druhé světové války, tak genocidy páchané nacistickým Německem. Zapomíná se a přepisuje historie. Zapomíná se, kdo nesl největší tíhu bojů proti nacistickému Německu, zapomíná se na Rudou armádu a Sovětský svaz. Historické události se bagatelizují a stále větší prostor dostává prostý německý voják a občan, který »jen« tzv. plnil příkazy svého vůdce Adolfa Hitlera a establishmentu nacistické moci. Nejinak se tomu děje i s fašismem japonským.
Norimberský proces byl veden vítěznými mocnostmi, tedy Spojenými státy americkými, Sovětským svazem, Francií a Velkou Británií. Byl veden na základě dohod těchto vítězných mocností, že nacistické zlo musí být potrestáno a vykořeněno.
Tribunál začal pracovat 18. října a procesy probíhaly v Norimberku od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946. Následně probíhaly procesy podle zákona č. 10 před americkými vojenskými tribunály. Tribunál byl ustanoven na základě Londýnské dohody o stíhání válečných zločinců z 8. srpna 1945, uzavřené právě mezi vítěznými mocnostmi.
Rád bych připomenul, že myšlenky tohoto procesu se rodily již na jednání mocností v Teheránu 1943, v Jaltě 1945 a v Postupimi 1945. Kdybychom rozebírali pozadí vzniku norimberského tribunálu mnohem hlouběji, asi bychom došli k mnohým překvapením. Už tehdy se projevovaly neokoloniální zájmy zejména Velké Británie a Francie.
Chci vzpomenout tuto významnou událost a přirovnat ji k naprosto bezzubému, sice deklaratornímu, ale velice nebezpečnému procesu vyvinění nacistického Německa z rozpoutání druhé světové války, který našel živnou půdu i v Evropském parlamentu. My ale nechceme válku s Ruskem, my přeci nechceme přepisovat historii a nechat si diktovat SRN a Evropskou unií. Už proto norimberský proces nesmí být zapomenut. My chceme uchovat český národ a zabránit každému dalšímu válečnému konfliktu.