Americký typ "demokracie" a semínko občanské války

5. 11. 2020

Prezidentské volby v zemi našeho „transatlantického spojence“ přesně ilustrovaly stav americké společnosti, resp. její pokračující rozvrat. 

     Největší vývozce „demokracie“ na planetě čelí stále rostoucím vnitrostátním problémům, které již nabraly takové intenzity, že hovořit o možnosti občanské války není planou teorií. 

     V boji o „Bílý dům“ se nyní proti sobě postavili obhájce prezidentského mandátu, republikán, podnikatel a miliardář Donald Trump a demokrat Joe Biden, bývalý 47. americký viceprezident, jehož majetek se počítá také na desítky milionů dolarů. Mnozí Američané, včetně asistentky pěti prezidentů Elišky Haškové Coolidge, se ale v jeho případě velice diví, jak ke svému bohatství mohl vůbec přijít, když se po dlouhá léta pohyboval převážně nebo pouze ve státní správě. 

     Co se týče prezidentského systému v USA, jenž přiděluje obrovské exekutivní kompetence jediné osobě, ten je nejen v přímém protikladu s deklarovanou „vládou všeho amerického lidu“, ale je již schopen, v rámci boje o nejvyšší post, celou společnost také nevratně rozdělit a zničit A mnozí občané Spojených států to cítí podobně a aktuální prezidentskou volbu, v počtu 60 až 80 milionů oprávněných voličů, raději ignorovali.

     Co si tedy tomto smyslu můžeme konkrétně myslet o tom, že ještě v samotném průběhu sčítání hlasů v Arizoně dorazil před příslušnou budovu dav Trumpových příznivců, ozbrojený puškami a dalšími zbraněmi? A je lhostejno, že ve zcela legálním držení! Nejsou tyto projevy právě tím prvním krokem k občanské válce v zemi? Nebo spíše již krokem druhým, když samotným prvopočátkem byly nedávné rasové bouře a rabování?

     Svoji neblahou roli v nárůstu nervozity a občanské agresivity sehrávají, v průběhu amerických prezidentských voleb, nejen některé ideologicky propojené skupiny, ale bohužel také významná média a odborné instituce. Mnoho z nich nepokrytě fandí a propaguje svého kandidáta a umně očerňují toho druhého. Významný server FiveThirtyEight tendenčně prognózoval výhru Bidena rozdílem osmi procent, nebo například sedmiprocentní náskok deklarovala také agentura RealClearPolitics aj. Výzkum Monmouth University v Pensylvánii stanovil odstup Bidena od Trumpa dokonce na třináct procent. A takovéto extrémně nepřesné prognózy přirozeně zvyšují napětí u některých skupin voličů. Někdo by mohl říci, že se odborníci prostě spletli, ale skutečnost je jiná, děje se to totiž před každými prezidentskými volbami v USA. Před čtyřmi lety měla, dle odhadů některých významných „odborníků“, předvolebně vyhrát Hillary Clintonová, a to rozdílem čtyř procent a nakonec se do prezidentského křesla nedostala vůbec. Je to vše jen náhoda nebo již manipulativní úmysl? Neznáme to také od nás? Jistě, že ano!

     Ani napadání obou kandidátů, financovaných odlišnými mocenskými kruhy, nemá obdoby. Urážky, zesměšňování či osobní útoky byly a jsou v USA na denním pořádku a uznat volební porážku? To nepřipadá vůbec v úvahu! Trump dokonce ještě před vyhlášením oficiálních výsledků podal žalobu na nedokončené sčítání hlasů již ve třech státech s tím, že nesmí být započteny hlasy voličů z doby po uzavření volebních místností. A hned sám sebe také rovnou prohlásil vítězem: „Vyhrál jsem, vedeme ve velkých číslech, ale oni se snaží ty volby ukrást. Nelze odevzdávat hlasy po uzavírání volebních místností.“ Jen OMalleová, šéfka Bidenovy volební kampaně, tento pokus naopak ocenila slovy, že: „Trump chce nehorázně a bezprecedentně odebírat demokratická práva občanům“. Jak také jinak!

     A tak o osudu prezidentských voleb a nové, či staronové, hlavě státu rozhodne nejspíše Nejvyšší soud. Konzervativní většinu v tomto devítičlenném orgánu ale tvoří šest soudců, přičemž za jeho prezidentování sem byli jmenováni dokonce tři: Neil Gorsuch, Brett Kavanaugh a Amy Coneyová Barettová. Ta posílila vrcholný justiční senát teprve nedávno a až po podezřele zrychleném jmenovacím procesu! Není asi totiž nad to, mít ve fungující americké „demokracii“ pojištěny i jiné složky státní moci.  „Welcome in USA“!

Autor: 
Jiří Valenta, poslanec KSČM

Články

.