Události, které se dnes v České republice dějí, ke klidu nepřidávají. Covid-19 obrátil náš život naruby. Na jaře jsme se báli o práci, dnes se bojíme o holý život. Testovací místa nestíhají a v Praze vzniká první polní nemocnice. Politici, kteří si z pandemie v letních měsících dělali legraci, dnes už patrně pochopili, že nejde o chřipku. V zemi byl vyhlášen nouzový stav, představitelé státu omezili pohyb lidí, je zavřená většina obchodů a služeb a všichni s napětím čekáme, zdali se počet nakažených sníží. O to více jsou nepochopitelné kroky některých lidí. 28. října má proběhnout další demonstrace v Praze proti vládním opatřením.
Tiše přemýšlím o tom, zdali taková akce má nějaký podstatný význam, nebo spíše ohrozí další občany. A to pomíjím to, jaké budou finanční náklady na policii a dále např. týmy zdravotníků, kteří se musí takové akci věnovat. Nejsou snad přednější věci, o které bychom se měli starat? Nikdo neměl s pandemií koronaviru žádné zkušenosti. Proto dnešní útoky na vládu nabízí otázku, je opravdu nutný politický boj v této těžké době?
Pravice se evidentně snaží uchopit moc do svých rukou. V předchozích letech však příliš pozitivní kroky nepředvedla. Minulou neděli jsme se mohli podívat na demonstraci, která po ukončení přešla ve střet s policií. Protestu se prý zúčastnilo přibližně 2 000 lidí. Povolený počet byl 500. Neměli roušky a bylo by zajímavé vědět, kolik je vzhledem k této demonstraci nově nakažených.
Soustřeďme se na práci, pokud ji máme, na ochranu zdraví a přestaňme mezi sebou vzájemně bojovat, a to především mezi politiky, kterým lidé v různých koutech naší vlasti dali svoji důvěru. Různé podpásovky a útoky se nevyhýbají ani členům jednotlivých politických stran. A to je, myslím, to nejhorší, co se může dít.
Naším jediným cílem by mělo být zamezení šíření koronaviru a ne touha po vyšších politických funkcích. Vzájemná zášť nic dobrého nikomu nepřinese.