Bubeníček: Když museli všichni pracovat, bylo líp

13. 9. 2020

Po osmi letech si Oldřich Bubeníček (KSČM) bude za pár týdnů balit věci ve své kanceláři. V krajských volbách už kandidovat nechce. V rozhovoru pro Seznam Zprávy uzavírá svoji politickou kariéru před odchodem do důchodu.

Oldřich Bubeníček má za 16 let v krajské politice hodně na co vzpomínat. Z poslední doby mu ale utkvěla v paměti návštěva premiéra Andreje Babiše, kterého vzal v Ústí nad Labem do ulice, v níž žije řada lidí na sociálních dávkách nebo nízkopříjmové rodiny. „Říkal, že tohle v životě neviděl,“ vzpomíná končící hejtman v rozhovoru, který vznikl jako součást volebního seriálu Účet za hejtmanem.

V zastupitelstvu a následně ve vedení Ústeckého kraje jste už šestnáct let. V některých datech - třeba sociálních - se situace zhoršuje a kraj se propadá. Proč?

Ústecký kraj má tu smůlu, že má takovou složitější strukturu obyvatelstva. To se bohužel poté projevuje v mnoha dalších oblastech. Ústecký kraj prošel i bouřlivým vývojem díky ROP Severozápad (podle vyšetřovatelů se v této kauze místní podnikatelé a politici podíleli na manipulacích s evropskými dotacemi), který dodnes není dořešen. Jedno to soudní jednání se teprve připravuje. A je to věc deset let stará. Na ten kraj to vrhá takový negativní pohled.

Na druhou stranu, já si velice považuji, že za těch osm let, co jsem hejtmanem, jsme tu neměli žádný skandál, že tu nebyl žádný problém, že to nebylo jako dříve. Tehdy si tu policie v uvozovkách podávala ruce na krajském úřadě. To si myslím, že byl také takový pokrok.

Jaké komplikace jste zažil kvůli kauze ROP Severozápad?

Když jsem nastoupil, tak bylo zastaveno proplácení dotací z ROP Severozápad. Netýkalo se jenom kraje, ale i měst a soukromých subjektů. Pamatuji, že kolega v radě říkal, že Děčín měsíčně platí jeden milion na úrocích, protože není schopný platit bankovní úvěr. Nebo když starostka Vejprt říkala, že mají dostat z ROP 23 milionů korun, a když je nedostanou, tak to městečko ekonomicky zlikviduje. Pro nás byl úkol se s tím nějak vypořádat. Tam byl problém, že když byl ministrem financí pan Miroslav Kalousek, tak se se mnou nebavil. Bavil se jen s karlovarských hejtmanem Josefem Novotným (ČSSD). Obrat přišel, až když byla jmenována (v červnu 2013) úřednická vláda pana Jiřího Rusnoka.

Takže jsme se dokázali domluvit. I když ta částka byla taky obrovská. Splatit jsme museli 598 milionů, ale původně po nás chtěli téměř dvě miliardy. Pozitivum v tom bylo, že to byla státní bezúročná půjčka a v letošním roce jsme zaplatili posledních 80 milionů. Takže nové vedení kraje už tento závazek mít nebude.

Jak ten kraj nastartovat? Existuje nějaký plán?

Hovoří se o tom hodně, ale asi kdyby opravdu někdo věděl, jak z toho ven, tak už by se to asi udělalo.

Může tedy kraj tu situaci změnit?

Něco můžou ovlivnit kraje, něco málo můžou ovlivnit města. U řady věcí záleží na tom, jaké jsou zákony. A to je otázka Parlamentu, vlády nebo Ministerstva práce a sociálních věcí.

My jsme třeba navrhovali, aby se vrátil takzvaný hygienický výměr na byt. To znamená, kolik lidí tam může být přihlášeno. Je to naprosto jednoduchá věc. Dodnes se to neudělalo.

Musíme zase říct objektivně, že v mnoha případech si tu situaci zavinila města sama. To byl v těch 90. letech bezhlavý prodej obecních bytů, kdy to nebylo jen pro občany. Což byl ten záměr, ale v mnoha případech skupovali podnikatelé celé bloky domů. Města ztratila kontrolu nad tím, kdo do nich přichází.

Byty tady byly relativně levné a to byl pak problém, když sem podnikatelé pak přesouvali ty sociálně slabé hlavně z okolí Prahy, kde bylo potřeba naopak drahé byty uvolnit.

A dá se to dnes nějak vyřešit?

Já tedy vidím jeden problém v tom, že po roce 1990 zmizela povinnost pracovat. A tím se mnoho lidí naučilo, že stačí jít na úřad práce, předložit potřebné dokumenty a prostě sociální podpora je jistá. Já jsem kdysi pracoval ve sklárně v Teplicích. Když jsem byl mistrem, byli tam i Romové, perfektně jsme spolu vycházeli. Dodnes se s některými lidmi potkávám. Pracovali tam třeba tři generace Horvátů a ten problém v podstatě nebyl.

Ale když ta povinnost pracovat nebyla, tak se to hodně lidem začalo líbit. A dneska máte v rodinách už tři generace, co nepracují. Myslím si, že největší tragédií je, když vám kluk, který končí základní školu, řekne, že se těší, až bude na úřadu práce, protože je jediný doma, co musí ráno vstávat.

Vy byste tuto povinnost obnovil?

Dneska určitě nikdo neschválí, aby byla povinnost pracovat. Ale přeci jenom by se ty sociální zákony daly udělat tak, aby se nezneužívaly. Aby ta podpora byla pro ty, co mají snahu, a ne pro ty, co zneužívají ten sociální systém.

Celý rozhovor na stránkách https://www.seznamzpravy.cz/clanek/odchazeni-hejtmana-z-kscm-kdyz-museli...

Autor: 
Mediální úsek ÚV KSČM
Zdroj: 
Seznamzpravy.cz