Po celkově klidnějším průběhu letošních prázdnin se Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny v prvním týdnu měsíce září již po několikáté vrátil k bodům náhradní rodinné péče a připravované změně financování Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tzv. ZDVOP.
Bohužel, mohu jen smutně prohlásit, že Ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdilo záměr prosadit zásadní změny ve financování ZDVOP. Tato služba má přejít ze zákona o sociálně právní ochraně dětí do zákona o sociálních službách, v němž poskytování této péče o dítě má být zařazeno mezi ostatní registrované služby v sociální síti. Co by to vlastně znamenalo?
Dlouhodobě je kritizováno podfinancování i samotný způsob financování sociálních služeb. Pokud by se tato péče vytrhla z již zmíněného zákona a byla dle mého názoru zcela nesmyslně zařazena mezi registrované sociální služby, dojde k zásadnímu snížení finančních prostředků, které jsou už nyní zcela nedostatečné. Není od věci si pak položit otázku, zda právě toto není skutečný účel postupu ministerstva. Je zcela pochopitelné, že se zvedla vlna nevole především z řad odborníků.
Zároveň však musíme říci, že zatím veškeré plánované legislativní změny ministerstvem nejsou zveřejněny ve větší míře. Například zásadní argumentaci, že pracovníci ZDVOP by měli být především pedagogicky a psychologicky vzdělaní lidé, kteří dokáží dětem, jež se bohužel dostanou do této situace, okamžitě poskytnout pomoc, kterou nejvíce potřebují, psychicky a fyzicky je stabilizovat, co možná nejdříve je uklidnit a dát jim pocit bezpečí, Ministerstvo práce a sociálních věcí vůbec nekomentovalo. Nedokáži si představit, že by sebelépe studovaný sociální pracovník dokázal poskytnout péči na této úrovni.
Financování této služby je ohroženo také. Pokud by byla zařazena do rozpočtu sociálních služeb, jehož příjmy dnes pokrývají jen 50% – 60 % celkově potřebných nákladů, je nasnadě, že by byla reálně ohrožena samotná existence těchto zařízení.
Přitom ministerstvo opět nereagovalo na další argument. Jednotlivé kraje si propočítaly, že pokud by se měsíční příspěvek nekrátil poměrně vůči fyzickému pobytu dítěte v zařízení ZDVOP a částka by se ponechala celá na jedno lůžko, zajistilo by se dostatečné financování této služby a nebylo by zde tudíž vůbec potřeba navrhovaných změn.
Dále je v plánu udržet velký nesoulad mezi financováním krátkodobé pěstounské péče a službou ZDVOP, přičemž obě služby zajišťují vlastně totéž. Pěstoun, který je registrován v síti, dostává (dle MPSV dávku, dle mého soudu je to pravidelná měsíční mzda) příspěvek, ať dítě v péči má nebo ne. Tento »paušál« ale MPSV Zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc neposkytuje. Jenže i zařízení ZDVOP musí mít přichystanou postel, vybavení, oblečení, jídlo a personál po celý měsíc. Tyto argumenty MPSV nezajímají.
Další legislativní záměry týkající se náhradní rodinné péče jsou pak samostatnou kapitolou. Již delší dobu víme, že MPSV ve spolupráci s resortem ministra pro lidská práva pana Dienstbiera připravují návrh, aby všichni poskytovatelé náhradní rodinné péče, tedy Kojenecké ústavy, dnes především Dětská centra, Dětské domovy, výchovné ústavy, diagnostické ústavy, tedy veškerá ústavní výchova a pěstounská péče byly zařazeny pod MPSV. To považuji za postupnou cílenou likvidaci ústavní výchovy a za pokus předat větší míru této náhradní péče do rukou neziskových organizací, propagujících především systém pěstounské péče.
Důkazem toho je i záměr pana ministra Dienstbiera obsažený v jeho materiálu předloženém vládě (zatím, díky blížícím se volbám neprojednaný) »zákaz ústavní výchovy« pro určité věkové kategorie. Vzor si bere pan ministr i paní ministryně Marksová například ze Slovenské republiky. Naprosto přitom neberou v úvahu argumenty, že se na Slovensku tato změna nepodařila a celý systém jim vlastně zkolaboval. V současné době se Slováci pokouší napravit napáchané škody a vrátit situaci před provedené změny. Paní ministryně dokonce argumentuje, že jsme jediná země v Evropě, která nemá zakázanou ústavní výchovu, tak jak již bylo zmíněno. Já říkám, že jsem šťastná, že jsme si zatím zachovali zdravý rozum a jde nám stále ještě o zájem dítěte.
Ovšem při dlouhodobém pohledu na jednání a debaty ve výboru pro sociální politiku nabývám dojmu, že se z činnosti MPSV postupně právě zájem o dítě, který by měl být na prvním místě, vytrácí. Prohlubování systému náhradní rodinné péče v neziskovém sektoru hodnotím doslova jako zkázu pro náš systém péče o dítě a nemohu se proto smířit s připravovanými záměry zmíněných ministerstev. Jsem přesvědčena, že například i ve spolupráci se zástupci krajů, pracovníky ústavní péče a dalšími odborníky, můžeme připravované legislativní záměry zastavit.