Firmě Linet chybí akutně stovka pracovníků, svářečů, zámečníků a dalších profesí. Zejména nyní, v době po pandemii, která znamenala odjezd zahraničních dělníků ze země. Není to jediný případ, v každém kraji najdeme malé i velké firmy s obdobnými problémy a nedostatek řemeslníků pociťujeme občas i v rámci potřeb svých rodin. Problém trvá ostatně již celé čtvrtstoletí a je důsledkem rozpadu fungujícího systému učňovského školství, provázaného jak s konkrétními firmami, tak už i se základním školstvím, vždyť v dílnách jsme poprvé zjišťovali, co naše ruce asi dovedou.
Kdo stál u této destrukce, to si ještě pamatujeme. Byly zlikvidovány i prosperující firmy, vytunelována byla celá odvětví. Viníci pak halasnými projevy degradovali ruční, byť kvalifikovanou práci, protože prý ji potřebovat nebudeme, protože na ni prý vždy někoho, třeba z jiných zemí, seženeme. Atmosféra pak ovlivnila i rozhodování rodičů, kteří ostatně dosud dávají přednost tomu, aby z jejich dítka byl manažer nebo ekonom či aby ho živily humanitní vědy.
Přestože mnohé firmy, včetně Linetu, spolupracují se středním školstvím, rozvíjejí své obory i přes spolupráci s vysokým školstvím, přestože se dílny a laboratoře vracejí do výukových plánů, přestože Středočeský kraj podporuje okolo 30 učňovských oborů stipendii, situace se výrazně nelepší, ani v oblasti zájmu o tolik potřebné obory. A když už se někdo vhodný najde, je často z daleka a protože podniky většinou rezignovaly na řešení bytové otázky svých zaměstnanců, mají pak smůlu i v tomto případě.
Bez skutečného zájmu celé společnosti a bez odpovídajících kroků tak půjde obnovit dynamiku ekonomiky, která může stát i na „zlatých českých rukách“, jen velmi těžko.