Každodenní epidemiologická šetření a trasování kontaktů lidí nakažených koronavirem, analýza situace, dozor nad dodržováním pravidel, ale i sledování výskytu dalších infekčních chorob. To je jen malá část úkolů pracovníků hygienických stanic, kteří se během posledních měsíců stali důležitým článkem v boji proti Covid-19.
Koronavirus zvýraznil problémy, kterým systém hygienických stanic čelí po destrukčním působení polistopadových vlád. Před rokem 1989 měla hygienická služba velmi dobrou a uznávanou pozici. Během 60. a 70. let patřili českoslovenští epidemiologové ke světové špičce oboru a zasloužili se například o vymýcení pravých neštovic. Ještě po roce 1998 se začala více zdůrazňovat i prevence neinfekčních chorob a obor se rozvíjel. Obrat přišel v roce 2003, kdy došlo k rozdělení krajských hygienických stanic na úřady, kterými se staly krajské hygienické stanice a zdravotnická zařízení – zdravotní ústavy. Došlo k nadměrnému neodůvodněnému zdůrazňování dozorových metod práce a úředního výkonu. Ze zákona byl také odstraněn požadavek, aby hlavním hygienikem a krajským hygienikem mohl být pouze lékař s odpovídající atestací. To samozřejmě vedlo ke snížení atraktivity oboru a odměňování je dodnes podle tabulek pro úředníky a nikoliv zdravotníky. Přesto, že zdravotnické vzdělání je požadováno pro výkon práce. Největší ranou pak byl vývoj mezi roky 2006 až 2010. Tehdy hygienická služba přišla v rámci redukce státní správy o téměř polovinu personálních kapacit i finančních prostředků. Bohužel se tak stalo přes odpor KSČM, která opakovaně upozorňovala v Poslanecké sněmovně na možné katastrofální důsledky těchto neuvážených kroků. Na konci května 2020 bylo na čtrnácti krajských hygienických stanicích jen 2094 zaměstnanců, z nichž 196,6 úvazku zastávají lékaři. Zhruba 660 dalších jsou odborní pracovníci vzdělaní v oboru veřejného zdraví, přírodovědných nebo podobných oborech. Největší zátěž epidemie řešilo 369 zaměstnanců v sekcích ochrany a podpory veřejného zdraví.
Problémem je celkový nedostatek zaměstnanců a chybějící lékaři-hygienici. Ročně přitom ukončí vzdělání pouze jeden či dva lékaři zaměření na hygienickou službu. Kvůli platům jdou ale často pracovat do jiných lékařských oborů nebo mimo zdravotnictví. Rozdíly mezi nástupním platem na hygienách a v nemocnicích jsou značné. Nastupující lékař na hygienické službě má o 10 až 12 tisíc méně než jeho kolega nastupující do nemocnice. Pokud jde o střední zdravotnický personál a nelékaře, rozdíl je pět až šest tisíc. Lékař nastupující na hygienickou službu navíc musí absolvovat i úřednickou zkoušku.
Před novou hlavní hygieničkou tak stojí kromě jiného připravit co nejrychleji novou legislativu a uvést ji v život. Je také třeba podpořit epidemiologii i hygienické vzdělávání a výuku lépe propojit s praxí. Nejen proto, že boji s případnou druhou koronavirovou vlnou bude hrát zásadní roli projekt Chytrá karanténa. Hygienici by měli být schopni došetřit až 400 nových případů denně a pod hlavní hygieničkou bude zřízeno Pohotovostní operační centrum, které bude pracovat v nepřetržitém režimu. Naprosto klíčová je totiž rychlost, s jakou je nákaza v lokalitě odhalena.