Před zhruba dvaceti lety vznikl zajímavý český film Svědek, v němž titulní roli ztvárnil Jaromír Hanzlík. Jde o tragikomedii, ve které se hlavní představitel, pan Bareš, stane vinou nešťastných událostí z běžného občana bezdomovcem. A v tomto kuse se objeví jedna scénka: Pan Jelínek, jehož pan Bareš zachránil před mladistvými útočníky, leží v nemocnici a svých dvou spolupacientů se ptá, zda vědí, která dvě slova v češtině začínají na »tch«. Po chvíli jim to prozradí: tchyně a tchoř. Uplyne ještě kus času a druhý pacient dodá: »Tchaj-wan.«
Tato scénka se mně vybavila v úterý, když předseda Senátu Miloš Vystrčil v přímém přenosu před kamerami oznamoval, že nakonec na Tchaj-wan přece jen pojede. Cesta by se měla uskutečnit na přelomu srpna a září. K cestě podle Vystrčila vedla potřeba dát v souladu s polistopadovým vývojem přednost hodnotám a principům, na nichž je ČR založena, před krátkodobými ekonomickými zájmy. »Buď budeme držet své principy a své hodnoty, anebo budeme počítat groše. Přikláním se k tomu, abychom přestali počítat groše, protože jednou bychom mohli zjistit, že už vůbec žádné nemáme,« uvedl.
Senát podle Vystrčila zůstal jedinou institucí, která vůči Číně hájí českou suverenitu, svébytnost a sebevědomí českého národa. »Musíme počítat s tím, že za to nebudeme všemi chváleni, dodal v souvislosti s odmítavým postojem prezidenta Miloše Zemana a vládních činitelů k cestě na Tchaj-wan,« dodal Vystrčil.
Rád bych připomněl, že před časem vyvolal velký humbuk dopis čínského velvyslance upozorňující na to, že se Čínské lidové republice nelíbí cesta české senátní delegace vedená předsedou horní komory parlamentu na Tchaj-wan. Čínský dopis byl propírán způsobem, který bych nazval až otravně trapným. Je důležité si uvědomit, že Tchaj-wan, který si hraje na suverénní stát, je pouze provincií Číny. Domnívám se, že Česká republika by měla nadále zachovávat princip jedné Číny a jednat hlavně s Pekingem. S Tchaj-wanem by se proto měly udržovat vztahy jen na úrovni ekonomické. Souhlasím s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem, jenž před nedávnem v České televizi uvedl, že každý státník ve vysoké ústavní funkci nejdřív jede do hlavního města a pak teprve do provincie. A proto by bylo záhodno, kdyby předseda Senátu Miloš Vystrčil nejprve zajel do Pekingu, hlavního města suverénního státu, a až poté navštívil provincii, jíž Tchaj-wan ve skutečnosti je. Potom by vše bylo v pořádku.
Co na tom, že Evropská unie a Čína hledají dlouhodobě cestu, jak k sobě navzájem přistupovat. V případě pana Vystrčila vidím snahu za každou cenu hrát vlastní hru na jakéhosi nečitelného mstitele, v níž figuruje nevýrazná opozice v čele s ODS.