Gynekologické ambulance fungovaly během nouzového stavu v omezeném režimu a pravidelné prohlídky se odkládaly. Nyní se lékaři pomalu vrací k normálnímu provozu a tím i dlouhodobý problém neoprávněného vybírání registračních či „sponzorských“ poplatků. V gynekologické péči je přitom z veřejného zdravotního pojištění hrazená veškerá pravidelná péče, zejména preventivní prohlídky, péče o těhotné, i všechny operační výkony související s gynekologickými obtížemi. Jestliže lékař vybírá finanční částky za léčebnou péči, která je zdravotní pojišťovnou hrazená, porušuje tím nejen zákon, ale i ustanovení smlouvy se zdravotní pojišťovnou. To potvrzuje jak ministerstvo zdravotnictví, tak zdravotní pojišťovny a dokonce i Česká lékařská komora. Když pacient „sponzorský dar“ uhradí, není v možnostech pojišťovny lékaře za to postihnout. Pokud si pacientka chce připlatit za nadstandardní péči, pak je to věcí dohody mezi ní a ošetřujícím lékařem. Ten však nikdy nesmí odmítnout poskytnout péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.
V rámci gynekologických vyšetření je také například zakalkulováno v přímo spotřebovaném materiálu v jednotlivých vyšetřovacích výkonech použití kovových sterilizovatelných zrcadel. Gynekolog by proto měl ženě nabídnout vyšetření s pomocí kovových zrcadel zdarma. Pokud jí nabídne vyšetření jednorázovými plastovými zrcadly a žena s tím souhlasí, pak si jejich použití samozřejmě hradí. Nedávný průzkum v gynekologických ordinacích v Praze mezi pacientkami ukázal, že „v Praze se platí všude. Prostě to tak je“. Dokonce vám do telefonu sdělí, že poplatek je povinný a pokud se nám nechce platit, máme to zkusit někde jinde. V tom je ale problém, protože pacientky si zároveň stěžují na nedostatek gynekologů. Lze si tedy vůbec stěžovat? Ano. Pacientky se mohou obracet na svou zdravotní pojišťovnu, na ministerstvo zdravotnictví, na příslušný krajský úřad i na Českou lékařskou komoru, která už také několik stížností projednávala. Jsou to však jen jednotky případů, ve kterých byli lékaři potrestáni důtkou, tedy trestem, po kterém může následovat až vyloučení z ČLK.
Situace v Praze bohužel není ojedinělá. I pacientky v jiných městech se s touto „praxí“ setkávají poměrně často, i když současně existuje velké množství lékařů, kteří tak nečiní. Jediným řešením je upozorňovat na nejen neetické chování gynekologů a vyžadovat od zdravotních pojišťoven a České lékařské komory důsledná řešení. Ministerstvo zdravotnictví pak musí zajistit, aby bylo v systému dostatek finančních prostředků na hrazení potřebné kvalitní zdravotní péče pro všechny pacienty. Pro KSČM je tento úkol prvořadý.