Ještě zcela nedávno jsme žili v době, kdy jsme prakticky nepociťovali strach z nakažlivých infekčních onemocnění. Z odmítání povinných očkování se stal dokonce trend. Kvůli nepodloženému strachu z následků jsme museli zažít i návrat spalniček a dalších, již „vymýcených“ infekcí. Nyní se ale objevila úplně nová infekce: covid-19, proti níž zatím nemáme žádný spolehlivě účinný lék ani vakcínu.
Ještě za první republiky choroby jako záškrt, tetanus, tuberkulóza, černý kašel nebo dětská přenosná obrna, zabíjely, strach z nich byl součástí běžného života a očkování proti nim v nedohlednu. Plošné očkování proti záškrtu bylo v Československu zavedeno v roce 1946, proti tuberkulóze v roce 1953, tetanu v roce 1956, černému kašli 1958 a dětské infekční obrně v roce 1960. Proti spalničkám nebo žloutence typu B to bylo ještě o několik desetiletí později. Celým generacím se tyto nemoci vyhnuly, protože jsme proti nim mohli být očkováni. Přitom ještě v roce 1946 podle dat Státního zdravotního ústavu zemřelo 160 dětí se spalničkami, 433 na černý kašel, 828 na záškrt, 85 na tetanus a z toho bylo 56 novorozenců. Přesto mnozí nechtějí dnes nechat očkovat své děti, protože nemají osobní zkušenost s hrůzou v podobě nakažlivých chorob. Pro zajímavost: v USA, kde mají hlasití odpůrci očkování nemalou moc, se v rámci průzkumu veřejného mínění ptali, zda by se lidé v případě existence očkovací látky proti covid-19, nechali očkovat. Počet lidí, kteří souhlasili, vzrostl během doby, kdy se infekce přiblížila této zemi, od konce ledna do začátku března 2020 z 48 na 65 procent. Potvrdilo se tak, že pokud vnímáme nějakou infekční nemoc jako reálné nebezpečí, chováme se jinak, než když si myslíme, že jde o minimální riziko. Odpůrci očkování často opakují, že dříve smrtelné infekční choroby, včetně pravých neštovic, vymizely jen díky lepší hygieně a kvalitnější stravě a očkovací vakcíny prý nehrály roli. Navíc prý přinášejí riziko jiných závažných onemocnění. Proto je podle nich čas „zbytečné“ povinné očkování zrušit.
Na druhou stranu dnes můžeme sledovat zajímavé diskuse kolem nejdéle a nejvíce používané očkovací látky světa. Každý rok je novorozencům na celém světě aplikováno 100 milionů dávek BCG vakcíny, která je účinná proti tuberkulóze. V někdejším Československu se plošně tato očkovací látka začala používat v roce 1953 a běžně byla aplikována novorozencům do roku 2010, kdy se na základě setrvalého poklesu počtu případů tuberkulózy v populaci přešlo na selektivní očkování pouze dětí rizikových skupin. Celé generace tak byly očkovány BCG vakcínou. O to překvapivější je, že se o ní dnes hovoří jako o jednom z teoreticky možných nástrojů, jak dostat pod kontrolu pandemii onemocnění covid-19. Rozbíhají se klinické studie, jenž se cíleně zaměřují na účinnost BCG vakcíny proti onemocnění covid-19. Jsme však teprve na začátku, stejně jako v případě hledání účinného očkování proti tomuto onemocnění. Počet nakažených i mrtvých každým dnem roste a stejně tak i tlak na vývoj a dokončení účinných očkovacích látek. Ale i v případě naplnění nejoptimističtějších scénářů se nová vakcína zřejmě neobjeví na trhu dříve než v průběhu roku 2021. Dokud nebude jisté, že je očkovací látka dostatečně účinná a bezpečná, nelze jí plošně použít, i kdyby volání po její aplikaci bylo sebesilnější. Samotný virus SARS-CoV-2 se může stát trvale cirkulujícím a vyskytujícím se sezóně, podobně jako chřipkové viry či se vyskytovat pouze endemicky. V každém případě ale nyní stále platí základní doporučení, mýt si pečlivě ruce, dbát na hygienu při smrkání a kýchání, udržovat dostatečnou vzdálenost mezi lidmi a v případě zdravotních obtíží ukazujících na infekci dýchacích cest, zůstat doma. No a mohli bychom se také (staro)nově dívat na povinná i nepovinná očkování.