Absolvoval jsem několik rozhovorů s panem Šenberkem, který se v květnu 1945 podílel na domácím odboji proti nacismu. Mimochodem si moc dobře pamatuje vlasovce, kterým chce starosta Řeporyjí postavit pomník. Pan Šenberk vzpomíná na osvobozování dnešní Evropské ulice, o kterou aktivně se svým otcem bojoval.
Sám tvrdí, „že pomoc vlasovců byla taková, že už 6. května byli s kufry za Prahou, aby nepadli do sovětského zajetí.“ Jeho tvrzení jsou pro současné historické vědění velmi důležitá. Například referuje o výmyslech některých historiků. Uvedl bych například knihy Stanislava Auského, který se zabýval vlasovci a květnovým povstáním. Tvrdí, že vlasovci se snažili osvobodit letiště v Ruzyni, což podle pana Šenberka není pravda, protože to letiště osvobozovali se svým otcem a žádní vlasovci tam nebyli. Když se po pár letech s panem Auským setkal, říkal mu o jeho chybách, a ten mu měl odpovědět: „ No, já jsem to měl z nějaké druhé ruky“. Nepříjemné je na tom to, že Auského citují i další historici, a tak vzniká špatný dojem, že vlasovci tu něco pozitivního udělali. Dalším historikem, o kterém se pan Šenberk zmiňuje, je pan Kroupa, kterého současní historici určitě znají. Kroupa je historikem organizace Paměti národa. Pan Šenberk tvrdí, že mu půjčil své dokumenty, které si vypracoval či sesbíral po válce, a Kroupa mu některé zcizil. Konkrétně dokumenty o zásluhách Rudé armády. Ach ti současní pseudohistorici!
Velmi smutně vzpomíná na zážitek, který mu vyprávěli na jedné slovenské vesnici, kde se příslušníci vlasovců převlékli za partyzány a obcházeli vesnici a přemlouvali muže, aby s nimi šli do boje. Ty muže, kteří s nimi šli, vlasovci zastřelili. Incident viděla žena, projíždějící na kole. Ženu znásilnili, rozšlápli jí hlavu a zavraždili. To jsou ti hrdinové z Řeporyjí. Pan starosta Novotný by si měl také zjistit, že vlasovci skládali slib Hitlerovi.
Pan Šenberk za své hrdinství dostal od prezidenta Edvarda Beneše vyznamenání. Jeho výpovědi jsou nesmírně cenné. Mluvili jsme o mnoho tématech, například o únoru 1948, po kterém, jak tvrdí, se vše zlepšilo. Nemůže též rozdýchat tu (a omlouvám se za ten výraz, ale jinak to nazvat nejde) „prasárnu“ s odstraněním sochy maršála Koněva. Paměť těchto lidí tu s námi nebude věčně, a proto je důležité, aby se současná historie konečně odrazila od současných ideologických nároků a přestala být nositelkou zájmů těch pár lidí, kteří si to umí zaplatit. Dále musíme pracovat s pamětníky, je to potřeba. Proto bych se rád obrátil na vás, kteří máte důležité zážitky, vzpomínky či fotografie z doby první a druhé republiky, války, třetí republiky nebo z doby socialismu v ČSR, ozvěte se mi, prosím na email: korosjan@seznam.cz nebo na telefonní číslo: 737 435 559. Historii tvoříme všichni, tak na to nezapomeňme.