Situace, ve které se naše země nachází, odhalila celou řadu obskurních jevů, které odkrývají fakt, že pro kapitalismus není lidský život až tak zásadní. Jedním z příkladů odporné snahy o upřednostnění zisku je debata bývalých šéfů České národní banky Zdeňka Tůmy a Mojmíra Hampla na téma, jestli je skutečně nutné zachraňovat lidské životy i za cenu společensko-ekonomických důsledků.
Oba pánové se domnívají, že se prý »soustřeďujeme výlučně na zdravotnickou stránku věci a nebereme dostatečně v potaz společensko-ekonomické důsledky přijímaných drakonických opatření«. Tůma s Hamplem se totiž obávají, že díky »přehnané« ochraně zdraví by jejich život mohl být po přijatých opatřeních méně kvalitní než před vyhlášením stavu nouze.
Ano, naše země pravděpodobně vstoupí o něco dříve do hospodářských problémů, které by tak jako tak přišly v důsledku periodicky se opakujících krizí kapitalismu. Je také zcela logické, že pokud se díky kapitalistickému hospodaření pohybuje státní dluh kolem 1640 miliard korun, nemůže stát disponovat dostatečnou finanční rezervou a bude situaci řešit radikálním zvýšením schodku státního rozpočtu, který bude financovat prodejem státních dluhopisů.
Máme ovšem v důsledku toho hazardovat s lidskými životy způsobem kolektivní imunity, tedy tím, že necháme virus rozšířit do populace a pokusíme se tak zvýšit její odolnost, jak se o to zpočátku pokoušeli Britové?
Místo nesmyslných diskusí na téma hodnoty lidského života by se mělo nahlas říci, proč jsme se vlastně do současné situace dostali tak rychle. A na to je jednoduchá odpověď. Zatímco před rokem 1989 byl národ disciplinovaný a egoismus nepřevyšoval mravní principy, dnes tomu tak není ani vzdáleně. Právě pro neskutečné sobectví zbohatlíků, jež si užívali zimní dovolenou v Itálii a odmítli po návratu dodržovat karanténu, má epidemie koronaviru i u nás smrtelné následky.
Byť to zní trochu cynicky, tak epidemie přinesla i něco pozitivního, když odkryla dva zásadní jevy. Evropě totiž nabídly pomoc, kromě Ruska, také socialistické země - Čína, Vietnam a Kuba, která vyslala do Evropy několik lékařských týmů.
A jak nám v těchto těžkých chvílích pomáhá náš »velký bratr a vzor demokracie« Spojené státy americké? Na to nechť si čtenář odpoví sám. Podobně jako na smysl Evropské unie v dobách podobných katastrof.