Otevřený dopis zaslali ministrovi zdravotnictví vedoucí zaměstnanci Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě jako reakci na nečekané odvolání ředitele MUDr. Jaromíra Maška. Tvrdí, že tisková zpráva zdůvodňující odvolání obsahuje některé manipulativní a nepravdivé informace a upozorňují na to, že velká část zaměstnanců na všech pracovních pozicích zvažuje kolektivně podat výpověď. Vyzvali ministra zdravotnictví k urychlenému jednání. To by se mělo uskutečnit v pátek. Problém dostupnosti psychiatrické péče pro pacienty je natolik závažný, že skutečně nelze dělat nepromyšlené a unáhlené personální kroky.
Lékaři loni předepsali v ČR třikrát více antidepresiv než před sedmi lety. S duševním onemocněním se podle statistik setkal každý pátý Čech. Ani polovině se ale nedostalo odborné péče. Reformu psychiatrie přitom sliboval již ministr L. Heger. Jeho úsilí o zrušení ústavů a přechod psychiatricky nemocných pacientů pouze do ambulantní péče tehdy narazila na odpor jak laické, tak odborné veřejnosti. Zaznívala i obava, že za úsilím o reformu stála snaha ušetřit veřejné výdaje, zmocnit se často lukrativních nemovitostí velkých státních ústavů. Pokus o reformu tak skončil pouhým přejmenováním léčeben na nemocnice. Problémy zůstaly a ministři si je přehazovali jako horký brambor. Dlouhodobě je obrovským problémem nedostatek ambulantních psychiatrů, chybějící síť těchto specialistů i způsob hrazení jejich práce.
Stále neexistuje mnoho let slibovaný zákon o duševním zdraví. I když aktuálně na procesu reformy pracuje 300 lidí, teprve se vytváří Národní akční plán pro duševní zdraví. Sice začala fungovat první Centra duševního zdraví, kde je evidováno 450 pacientů (dlouhodobě je jich hospitalizováno skoro 3 tisíce, z toho polovina s vážným duševním onemocněním), ale není zcela vyřešeno jejich financování po skončení možnosti využití peněz z evropských fondů. Budou stačit úhrady zdravotních pojišťoven a sociálního sektoru? Jednou z největších bariér zůstává dvacet let trvající neschopnost domluvy ministerstva zdravotnictví s ministerstvem práce a sociálních věcí na financování zdravotně sociálního pomezí. Právě sem reforma psychiatrické péče spadá. Přitom tato péče je u nás dlouhodobě podfinancována. Stále chybí odborný lékařský i nelékařský personál. Přechod k tzv. komunitní psychiatrii a rušení lůžek s sebou navíc nese nutnost zabezpečení péče a sociálního bydlení dříve hospitalizovaných pacientů. Zkušenosti z USA, Itálie či Maďarska potvrzují, že zde následně došlo k nárůstu bezdomovectví a kriminality. Faktem zůstává, že 42 % u nás dlouhodobě hospitalizovaných pacientů nemá kde bydlet a u přibližně 20 % hospitalizací v psychiatrických nemocnicích je důvod sociální. K tomu neustále narůstá počet lidí s různými závislostmi a závislosti lze označit za nemoc duše. Adiktologické ambulance přitom také významně chybí. Zvlášť pro děti a mladistvé. Co bude s těmito všemi lidmi? Kdo a jak se o ně postará?
KSČM dlouhodobě prosazuje všechny formy péče – tedy ústavní i ambulantní- musí být rozvíjeny rovnoměrně tak, aby byla dostupná, komplexní a kontinuální. Je nutné jasně stanovit, které potřeby zajišťuje finančně i organizačně rezort zdravotnictví, které MPSV a které ostatní rezorty. Nezbytné je i investovat do budování chráněného bydlení a psychosociální rehabilitace tak, aby bylo možné psychiatricky nemocné v co největší míře vracet zpátky do života. Důležitá je také spolupráce s kraji, městy a obcemi.