Jsou průzkumy a „průzkumy“. Míněny ty, co mapují veřejné mínění. Jedny vyrábějí „lakýrníci na růžovo“. Jiné náladami rovnou manipulují. Metodou, která si kouzelně přezdívá sama – „sebenaplňující proroctví“. Tak výnosných kšeftem je v branži jen máloco. Zvlášť před volbami.
Přibývá ovšem i průzkumů, co pravdu nemrzačí. Jako ten o pouhých 18 procentech, na něž se u nás scvrkly sympatie k politice Berlína. Nebo o necelé třetině, na niž se smrskla důvěra v EU. Šetření Pioneer Investments vyšlo před pár dny. Na téma, jak moc se lidé bojí budoucnosti. A z čeho mají největší strach.
Obavy z toho, co je čeká, říká se tu, má sedm z deseti Čechů. „Strach z finanční tísně a chudoby pociťuje velmi silně 62 procent dotázaných.“ A ještě víc nejen „ženy a lidé s nižším vzděláním“, ale i „věková skupina 30 až 44 let“. Z uprchlické krize mají strach 62,5 procenta, z terorismu 60,5 procenta, z politicko-ekonomického vývoje v Evropě 56 procent. Z „válečného konfliktu a ztráty svobody 51 procento dotázaných“. „Ztráty zaměstnání se bojí 54 procenta respondentů“…
Je to parádní mapa. Stavu lidských práv i celkových poměrů. Dobový katechismus bere na solar. Tím víc si koleduje o srovnání s průzkumy, pořádanými před privatizačním převratem. Dnešní většinové obavy v nich byly, pokud vůbec, jen stopovým prvkem. Snad to neunikne ani všem, kdo tu dobu kibicují „zleva“.
Husák tomu, co teď lidem chybí stále víc, říkával „životní jistoty“. V naději, že si tu zkratku dešifrují sami. Že šlo o přehnaný optimismus, se už ví. Zvlášť u „Husákových dětí“, co se do jistot už narodily. Teď se to téma vrací z jiného úhlu. Staví před nás nové nároky. Jsme systémovou opozicí. Přitom však o síle, opravňující i k podílu na moci. Týká se stovek měst a obcí. V říjnu budeme obhajovat i účast ve většině krajských vlád.
Že to chce „prodat“ hlavně vše, čím jsme prokázali schopnost poctivé, kvalifikované, nezkorumpované správy věcí veřejných, je mimo diskusi. Naproti je však potřeba vyjít i většinovým obavám. Nemíří zdaleka jenom k tomu, zač mohou diletantismus a svévole, napravitelné už dnes. Kapitalismus už lepší nebude. Teď už ho čeká jen další degradace. Privatizace zisků, dolovaných z cizích rukou a mozků, už nemá kam expandovat. Bigotním dogmatismem je víra, že je s to sama sebe „reformovat“. Máme to lidem tajit právě my? Riskovat, že i nás hodí do jednoho pytle? O tom je dvojrole ofenzivní levicové politiky. Nad mapou dnešních obav víc, než kdy dřív.