Po převratu v roce 1989 došlo k nabourání hodnot, které společnost navenek až dosud spontánně akceptovala. V euforii převratu společnost zavrhla minulost s očekáváním, že teprve nyní nastane ráj na Zemi. Při nadávání na minulost, kterou sama v rámci tzv. Národní fronty (NF) dosud vytvářela, získaly nové politické subjekty důvěru, ta však má jepičí životnost. To logicky souvisí s ekonomickou strukturou. Z Komunistické strany Československa (KSČ) pak vzniklo několik subjektů, nicméně všechny jsou, dokonce za pomoci zákona č.198/1990 Sb., nedemokraticky dehonestovány. Jak se v této situaci zachovat?
Z logiky programu komunistů i stavu společenského poznání lze dojít k jednoznačnému závěru – dosud nebyla společnosti předložena představa spravedlivějšího systému, který je založen na humanitě a nutné solidaritě lidí. Toto se odvažuji konstatovat přes citovaný diskriminační zákon a při vědomí všech chyb, které jsou s obdobím let 1948 – 89 spojovány. I proto jsem veřejně vyzval ÚSTR k vědecké diskuzi na toto téma (historiků, právníků atd.).
Komunisté jsou díky manipulacím s historií a uvedeným zákonem v útlumu. Mohou být pro ně smutnou satisfakcí současné výzkumy, kdy cca polovina populace říká, že nepociťuje zlepšení životní úrovně proti době před převratem. A to se přitom zamlčuje, že i ten socializmus by se vyvíjel a lze interpolací odhadnout, kde by dnes společnost byla, ignoruje se i dluh, příjmy za tzv. zprivatizovaný majetek národa, vyčerpání materiálových i dalších rezerv.
Svůj nadhled nad snahami ostatních politických subjektů jasně vyjádřila KSČM tolerancí současné vlády. Ať si každý zváží, jak by vypadala situace, kdyby místo KSČM vládu toleroval jiný subjekt. Sociální přínosy pro občana jsou jedině důsledkem podpory vlády KSČM.
KSČM nevyužila uplynulých 30 let k seriózní analýze. Je třeba si uvědomit, že členové KSČM nemají o nic větší podíl na zvůlích minulosti, než samozvaní demokraté, žili v dané době stejně jako oni, tedy jako součást NF. Od ostatních se liší jen akceptováním solidarity, humanity a skutečné demokracie. Asi by bylo ale na místě, aby KSČM účinněji dávala společnosti na vědomí postoje, kdy nesouhlasí s postupem vlády, ale nechce ji přitom zlikvidovat s ohledem na realitu. Za příklad bych použil jasné stanovisko k poslední kauze volby ombudsmana, kdy vláda chce udržet ve funkci zmocněnkyni vlády pro lidská práva a prezident zvažuje navržení pana JUDr. S. Křečka. První se občansky znemožnila výkladem svojí minulosti, vhodnost druhého kandidáta je rovněž diskutabilní.
Obnovení důvěry představuje tvrdou každodenní transparentní činnost jak uvnitř strany, tak na veřejnosti. Tedy zamést před vlastním prahem – veřejně zhodnotit a s občany prodiskutovat minulost a program, ale i zamést před prahy konkurenčních subjektů a ukázat, že je opravdu potřeba nahradit kapitalizmus lepším společenským uspořádáním. Obnovit důvěru je vždy běh po dlouhé trati.