V jednom z posledních hovorů s prezidentem Milošem Zemanem na televizní stanici Barrandov, aby dokázal, jaký rozdíl je dnes oproti minulosti z hlediska těch, kteří řídí náš stát, uvedl bonmot, jinak se tomu nenechá říct, který patří do kategorie pomluv a lží, anebo naprosté neznalosti. Jako důkaz neschopnosti minulého režimu uvedl příklad jakéhosi »papaláše«, který - když mluvil o jistém problému s polovodiči - prý řekl, že »si počkáme na plnovodiče« a těmi se zřejmě problém vyřeší.
Nejde mi o přesnost prezidentova výroku. Jde mi o myšlenku, která měla dokumentovat, že před Listopadem tady vládli neználci, nevzdělanci, a dnes tomu je naopak. Myslím, že tímto výrokem se Miloš Zeman dost degradoval. Na rozdíl od adresného výroku o Ferdinandu Peroutkovi ho totiž nikdo nebude žalovat. Neadresnost se totiž vyplácí a přesně se hodí do dnešního myšlení médií. Lze jí pomluvit cokoli. Tvrdit, že dnešní české zemědělství je mnohem výkonnější než to předlistopadové, že školy produkují lépe připravené, že všichni se máme lépe, než tomu bylo před třiceti léty, atd. Václav Havel, aby svou úlohu a postoje nadhodnotil, musel všechno zkritizovat a slíbit, že v krátké budoucnosti všechno bude jinak. Proto vše před Listopadem bylo špatné. Proto musel přijít on, Václav Havel, a ukázat nám, jakou cestou se má jít. Jinak by neuspěl. Miloš Zeman taková laciná gesta však nepotřebuje a přesto, zřejmě aniž by se nad zmíněnou myšlenkou zamyslel, ji vyslovil.
Na rozdíl od jím zmíněné minulosti, kdy v sedmdesátých a osmdesátých letech na místa ministrů a ředitelů a řídicích aparátů přicházeli lidé s patřičným vzděláním, dnes, tedy v době vlád například ODS, ministerstvo zemědělství mohl řídit inženýr specializovaný na textilní stroje, který neměl ani »své hospodářství«, do čela ministerstva spravedlnosti byla postavena žena, jež nikdy dál nedohlédla než za plot jednoho podniku v jižních Čechách, kde dělala druhou právničku. I on, tedy Miloš Zeman, přivedl do vysokých funkcí Bohuslava Sobotku, který měl sotva několik měsíců zkušenosti koncipienta v jedné brněnské právní kanceláři, aby se nakonec stal ministrem financí ve vládách sociální demokracie. Výsledek známe. Prodej OKD za cenu, která poškodila stát.
Tehdy před Listopadem už nepomohla k postupu na řídicí místo »červená knížka«. Dnes tomu je jinak? Není to dávno, co stačila jen správná stranická legitimace, aby se z oné ministryně spravedlnosti stala ministryně obrany či z matematika-fyzika ministr zemědělství a, abych uvedl případ z poslední doby, kdy z lékaře, jenž nikdy neřídil větší kolektiv, dokonce vlastně ani neléčil a jeho zkušenosti z komunální politiky byly mizivé, se přes noc stal pražský primátor, atd., atd.