Právo je něco, co zcela správně vystihuje socha ženy se zakrytýma očima a vahami, na které nevidí a které mohou převážit na kteroukoli stranu. Anebo paragraf? Všimli jste si, jak je onen znak - had zprohýbaný? Kroutí se, kroutí, ani začátek a konec někdy nepostřehneš. I výklad zákonů je pak ohybatelný. Podle toho, kdo ten či onen bod vykládá a jak je zřejmě v ten den naložen. Někdy i zdravý selský rozum před takovým výkladem se zastaví.
Co mám na mysli? Třeba takový rozsudek v kauze jednoho šlechtického rodu. Mají dostat všechno, co chtěli. Tak rozhodli ti soudci nejmocnější z mocných. A všechno bylo podle pokrouceného paragrafu. Jen konec nalezli jiný než jejich předchůdci na nižších stupních. Nic například nevadí, že hlavní předek zmíněného rodu byl významným kolečkem »ve stroji abwehru« v Čechách a na Moravě, že se hlásil k Němcům a nějakým podivným zmatkem oné pokvětnové doby mu kdosi dal papír, že vždycky byl »věrný republice«. Ten Někdo si totiž nepřečetl informaci o abwehru anebo ji nechtěl číst, protože za to byl možná tehdy náležitě odměněn, což dnes dokázat nelze.
Jsou tu ovšem i jiní aktéři. Jsme zemí, kde náboženské symboly už sto let do škol nepatří. Už nevládnou v nich katechetové. Takže se lze v nich chovat svobodně a svou víru nijak neprokazovat a nechat si ji pro kostely a modlitebny. Máme své staleté ustálené zvyky a stoletou právně zabezpečenou rovnost, paragrafy, které naše ženy nenutí k podřízenosti. Také právo je tu pro všechny. Nerozhoduje, zda jste ženou či mužem. Pak však přijde cizí živel, kde stále žena je méně než muž a je tak vychovávána. Aby i navenek její podřízenost byla viditelná, pak musí mít zakryté vlasy, ramena. Muže se omezení netýkají. Žena přece patří muži, alespoň podle tohoto chápání. Jenže tady v Česku se žije podle našich zákonů. Ani ve školách ženy, ani navenek, nemusí inzerovat svou podřízenost. Svou nesvobodu. A zakrývat se »náboženským symbolem« je totiž jen důkazem nesvobody. I v tomto případě výkladci paragrafů rozhodli. Tak, jak společnost očekávala. Postavili se za rovnost. Ale další kolo bylo v režii »těch nejchytřejších« a ti rozhodli jinak. Údajná »lidská práva« oné zakrývající se muslimky byla prý porušena. Byla tím podpořena nerovnost. Ti v nižších stupních budou muset rozhodovat znovu. Proti své vůli a obecného chápání. A snad i potrestat ředitelku, která rozhodla o »sekulárním oblečení« a adeptku zakrytou podle jiných mravů odmítla – i když důvodů bylo víc, ale o ty v kauze nešlo. Navíc muslimka a její rodina bude moci žádat odškodné. Nemalé. A za nic. I tak se nechá vydělávat. I tak se nechají do naší vlasti vnášet jiné prvky, jiné tradice a rozvracet to, co tu vznikalo po staletí. I tak lze udělat krok zpět k nerovnosti. A dokonce ji legalizovat. Stačí k tomu pár »rozhněvaných mužů« v talárech.