Pan Novotný dělá ostudu funkci starosty nejen v Řeporyjích, ale v celé České republice. Kdyby si jako jiní skuteční starostové, kteří něco vědí o své obci nebo městu, případně když neví a chtějí se dovědět, sednul s pamětníky nebo se alespoň podíval do obecní kroniky. To by pak nemohl vypouštět takové bláboly, které jako šílená trapnost uráží lidi nejen u nás, ale i v zahraničí, a to jak na východě, tak na západě. Protože na obou stranách jsou skuteční veteráni 2. světové války, kteří ve svém věku nechtějí, aby jejich boj byl špiněn těmi, kteří si ani nedovedou představit, co to byla válka proti fašismu a nacismu.
Pro osvěžení paměti a těm, kteří chtějí znát a mluvit pravdu, zprostředkuji osobní poznání jednoho z pamětníků, které potvrzuje i kronika v Řeporyjích.
Je lží, že by Řeporyje osvobodili Vlasovci. V Řeporyjích byla posádka německého Wehrmachtu v počtu 240 vojáků. Tito vojáci se vzdali již 5. května odpoledne zástupcům odbojových organizací, představovaným důstojníky v záloze, v uniformách. Důvod byl prostý, civilistům se odmítli vzdát, proto bylo vytvořeno vojenské velitelství a těm se pak vzdali. V čele byl npor. Alois Vrba a zástupce por. Františka Krška. Ihned došlo k jejich odzbrojení a zbraně byly předány. Byly to pušky, lehké i těžké kulomety a granáty. Okamžitě těmito zbraněmi bylo vyzbrojeno 117 občanů Řeporyjí. Vše proběhlo organizovaně a pod vojenským velením. Ještě večer byly podle rozhodnutí velení vytvořeny skupiny, které byly rozděleny na střežení zajatých německých vojáků a hlavně na obsazení všech přístupových silnic do Řeporyjí. Dne 6. května ráno, již od 3. hodiny, stavěli místní obyvatelé, na místech určených velením, barikády a obsazovali určenými, plně ozbrojenými gardisty. Nezapomnělo se ani na možný příchod Prokopským údolím, což se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť tam bylo vojenských zásahů nejvíce potřeba. Obrana Řeporyjí byla tak zorganizována a zajištěna již 6. května v ranních hodinách. Navíc, někteří odešli nebo byli posláni na obranu Ruzyňského letiště.
Ano, i Vlasovci přijeli do Řeporyjí 6. května odpoledne, čas se různí, podle pamětníků ale nikdo neuvádí dříve než v 15,00 hodin. Na žádnou barikádu nepřišli. Většina obyvatel o nich ani nevěděla. Do žádného vojenského střetnutí se zde nedostali, žádní němečtí vojáci ani příslušníci SS se do Řeporyjí nedostali. Již 7. května začali odjíždět a poslední Vlasovci zmizeli z obce 8. května nad ránem, směr Mořina, na západ.
Takže pokud by se našli, nebo někdo bude chtít najít, nějaké hroby příslušníků Vlasovovy armády, tak nešlo o úmrtí v boji, ale pravděpodobně jen buď byli dříve raněni a zemřeli poblíž Řeporyjí nebo to byli ti, co se pokoušeli z této armády utéci a byli tedy považováni za zběhy a zastřeleni na útěku.
Tolik holá fakta, snad to bude stačit pro ty, kteří se snaží překroutit historii a lhát lidem u nás i v zahraničí. Jistě mne mohou ještě živí bojovníci z Pražského povstání doplnit. A vyvrátit tak ty odporné lži.