Tato otázka mě napadla při čtení písemné odpovědi starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09) na interpelaci bývalého komunistického zastupitele této městské části Ivana Hrůzy. Ten jej interpeloval ve věci dění kolem pomníku maršála Koněva. Na něj nechal starosta nejdříve umístit dehonestující desku plnou nepodložených spekulací a nyní má radnice Prahy 6 v úmyslu odstranit pomník úplně. Ivan Hrůza zcela věcně a objektivně popsal všechny souvislosti a žádal, aby městská část pod vedením Koláře přestala s útoky a přepisováním dějin.
Odpověď, jíž se dočkal, musí každého slušného člověka nadzvednout ze židle. Dovolím si citovat úryvky ze zmíněné odpovědi starosty za TOP 09: »Vězte, že jediné, co mě vede k tomu Vám odepisovat a ztrácet s Vámi čas, který bych mnohem raději věnoval něčemu smysluplnějšímu a příjemnějšímu, je povinnost vyplývající z titulu funkce, kterou zastávám. Vaše interpelace… je tradičně plná nepravd, lži, účelově překroucených výroků a hlavně výhrůžek. Co jiného ovšem čekat od kovaného komunisty, který velkou část svého profesního života věnoval sledování svých spoluobčanů, jejich udávání a poškozování jejich životů. Co jiného čekat od člověka, který se dobrovolně upsal totalitní organizaci, která měla v Československu během čtyřiceti let vlády jedné strany na svědomí stovky a tisíce životů občanů země… Na Vaše výkřiky, pomluvy a zastrašování reagovat nehodlám a nebudu, je to ztráta času, je to zbytečné a jak jsem uvedl výše, budu čas, který bych tímto ztratil, věnovat něčemu smysluplnějšímu. Třeba tomu, že budu svým dětem vysvětlovat, co jsou komunisté za svoloč.«
Tolik citace. Úsudek o inteligenci, charakteru a vychování tohoto pravicového politika nechť si udělá každý sám. Já jen dodám, že těm, které osočuje a hrubě uráží, nesahá ani po paty. Tato arogantní, všehoschopná figurka plně zapadá do současné demagogické kampaně o 30 letech »svobody«, masáže, která má natlačit lidem do hlavy, že se nikdy neměli lépe, že všude kolem nich vládne pravda a láska, že to, čím každý den žijí, je ta pravá demokracie a svoboda. Osobně si pravdu a lásku představuji zcela jinak. Do mého přesvědčení nepatří přepisování historie a šíření nenávisti tak, jak nám to předvádějí tito pochybní politici, novináři či aktivisté. Nemají zde místo lokajové vyznamenávající vrahy českých občanů, policistů, zakladatelů družstev, komunistů a předsedů národních výborů v 50. letech. Ani ti, kdo zákeřně stříleli po pohraničnících, kteří bránili naše hranice.
A svoboda a demokracie? Je svobodou a demokracií rozkradení a rozprodání našeho státu, rozdělení Československa a zavlečení do NATO? Likvidace fabrik světoznámých značek, průmyslu, zemědělství, kvalitního vzdělání a kultury dostupné dřív všem? Jakou svobodu má člověk s příjmy či důchody tak nízkými, že klesá pod hranici chudoby? O jaké svobodě mohou mluvit ti, kdo nemají na horentní nájmy a končí na ubytovnách či pod mostem? Jak oslavují dnešní »svobodu« zadlužené rodiny, jimž hrozí exekutor a odebrání dětí z důvodu chudoby? Vymoženost, o které slyšíme dnes a denně, je možnost cestování. Tak to běžte říct rodinám, které si nemohou dovolit poslat své dítě ani na tábor. Prý se může svobodně říkat, co kdo chce. Ano, jen s tím, že je to každému houby platné. Na rozdíl od minulosti dnes člověk nemá nikde dovolání.
Ona tu totiž ve skutečnosti žádná svoboda a demokracie nevládne. Je to pouze zbloudilý sen a mámení, pouhá parodie, směšná či útrpná karikatura svobody pro ty, kdo si dosud neuvědomují, co je to kapitalismus. Režim pro pár bohatých, vlastnících pohádkové majetky, zatímco jiní umírají hladem, nemocemi či zimou na ulici. Režim, který se neštítí válek a zabíjení pro moc, pro stále větší zisk. Na nás všech záleží, jak dlouho bude vládnout.