Třicet let, během kterých česká společnost prošla nastoleným obnoveným kapitalistickým zřízením, je příležitostí k ohlédnutí se zpátky, rekapitulaci, sebereflexi.
Média rozehrávají hru na ohrožení demokracie a návratu komunistů k moci. Poukazují na skutečnost, že právě KSČM umožnila vznik vlády Andreje Babiše a toleruje její jednotlivé kroky. Neměly ale »státotvorné a demokratické« pravicové strany možnost podílet se na vládnutí v zemi společně s hnutím ANO 2011? Měly, samozřejmě! Jen by nemohly pokračovat v realizaci svých dosavadních kroků. V demontáži zbytku sociálního státu, dalšího rozevírání sociálních nůžek mezi jednotlivými skupinami občanů, ve snahách o prolomení tzv. Benešových dekretů, další ztráty státní suverenity směřující republiku do područí Německa.
ČR bez souhlasu svých občanů zakotvila v NATO. V té části světového společenství, které vyvoláváním válečných konfliktů pod rouškou ochrany a porušování lidských práv řeší své ekonomické zájmy.
Po třiceti letech žijeme ve společnosti rozdělené na »lepšolidi« a na ty »normální«. Na ty, kteří nechtějí tolerovat výsledek demokratických voleb, snažící se vyvolávat napětí ve společnosti a na ty, kteří výsledky voleb respektují a ctí.
Sociálně vyloučení občané, milion občanů živořících na hranicích bídy, milion občanů s exekucemi na krku, bezdomovci. To všechno jsou oběti současného kapitalistického systému.
Nezaslouží si (alespoň) tyto skupiny občanů u příležitosti 30. výročí sametové revoluce symbolický náznak omluvy od těch politických stran, které s přispěním jejich vlivných kmotrů a oligarchů způsobily současný společenský a sociální marast společnosti?
KSČM (stejně jako KSČ v roce 1989) se za »hříchy předlistopadové minulosti« omluvila mnohokrát. Nyní je řada na jiných!