Před 30 lety se celá společnost odvrátila od myšlenky socialismu. Lidé chtěli změnu. Toužili po »svobodě« a »demokracii«. Naplnili se však jejich představy?
Revoluční rok 1989 byl důsledkem dlouhodobě opomíjených a neřešených zásadních rozporů ve společnosti, které však dodnes přetrvávají. Neodůvodněné sociální rozdíly i v dnešní době znovu kriticky zesilují napětí ve společnosti a řada lidí je nespokojena. Jejich naděje se totiž nenaplnily. Není se čemu divit. Nově příchozí politická reprezentace neměla téměř žádné zkušenosti a rozhodně nechtěla naslouchat těm, kteří aspoň nějaké měli. Cílem nebylo budovat lepší společnost, ale »spálit staré mosty« a zahodit vše, co bylo vytvořeno či vybudováno. Moci se postupně chopili lidé, kterým nešlo o svobodu a demokracii, ale o vlastní zisky. Někteří z nich přišli, především v devadesátých letech, beztrestně k nevídanému bohatství. Už od samého začátku rozhodně neexistovaly stejné startovní podmínky. Krize ve společnosti se tak znovu začala postupně prohlubovat.
Kdo je tedy vítěz a kdo poražený? Nevím, koho brát za vítěze, ale za poražené bych si dovolila označit všechny, kteří v listopadu 1989 zvonili klíči a doufali v lepší život. Systém před rokem 1989 přinesl lidem celou řadu sociálních jistot, přispěl k industrializaci zaostalých oblastí a především stavěl na hodnotách, jako je zdraví, vzdělání či kultura. A jaká je realita dnešní doby? Vzniká nevraživost, vzrůstá závist a nesnášenlivost. Velká část společnosti se postupně propadla děravou sociální sítí až na zem a téměř desetina našich občanů je v exekuci. Proto se vůbec nedivím, že v nedávno zveřejněném výzkumu skoro 40 procent lidí starších 40 let řeklo, že se před rokem 1989 v naší zemi žilo lépe. Tohle asi nechtěl nikdo z nás.
KSČM na problémy v porevolučním uspořádání upozorňuje celých 30 let. Byli jsme označováni za zpátečníky a zesměšňováni. Teď je však ten správný čas, abychom se zamysleli nad tím, kdo měl skutečně pravdu. Rozhodně stojí za to si 17. listopad připomenout. Nemyslím si však, že je co slavit…