Ministerstvo kultury připravilo novelu zákona, jejímž cílem je do českého právního řádu znovu ukotvit institut takzvaného procenta na umění. Zadavatelům veřejných zakázek na stavební práce vznikne nová povinnost – investovat alespoň jedno procento ceny stavby na zhotovení uměleckého díla. Obdobná praxe je v Evropě běžná, nemají ji zakotvenu pouze na Ukrajině, v Bělorusku a Albánii.
Zároveň nám ministr Zaorálek vlastně přiznal, že se s vaničkou vylilo před 30 lety i dítě. Protože obdobný model tu již kdysi byl. Usnesení vlády o „řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě" z počátku šedesátých let minulého století znamenalo zhruba 13 tisíc uměleckých realizací. Bylo zrušeno v roce 1989. Každá státní stavba tehdy musela dát 1-4% z rozpočtu na „estetiku", která vznikala kolem sídlišť, podniků, obchodních domů. Naposledy jsem o potřebě se k modelu opět vrátit mluvil na předávání cen Stavba roku Středočeského kraje 11. listopadu... Vždyť skutečně i v Praze v posledních 30 letech vzniklo pouze 75 realizací, o některých si tedy myslím své, zatímco v předchozích 30 letech, tedy od roku 1960 do roku 1989 jich bylo 2800... S modelem navíc počítají platné strategické dokumenty – Státní kulturní politika na léta 2015-2020 a Koncepce podpory umění v České republice na léta 2015-2020.
Nezbývá než doufat, že se procentem na kulturu bude moci pyšnit i rozpočet Ministerstva kultury ČR, tedy bez výdajů na církve.