Kdo mě zná, ví, že rozhodně nejsem žádný puritán či zapšklý tradicionalista. Nevadí mi Romové ani Poláci, muslimové ani budhisté, obři ani liliputi, homosexuálové ani transvestiti. Samozřejmě pod jednou zásadní podmínkou - že se chovají slušně.
S čím se ovšem nehodlám smířit, je snaha o zničení nejčistších morálních zásad výrazně ovlivňujících mezilidské vztahy. Před pár lety ještě většina lidí netušila nic o genderové teorii. Dnes není dne, abychom neslyšeli o agresivních snahách potlačit pohlavní rozlišení, tedy o vytvoření jakéhosi bezpohlavního statusu, na který by měl mít nárok každý do doby, než se sám rozhodne o tom, jestli je muž či žena.
Řada zemí kvůli tomu zrušila v rodných listech položky »muž« a »žena«, a v Austrálii dokonce proběhla kampaň, která tlačila na hračkářské společnosti, aby neprezentovaly hračky jako určené výhradně pro jedno pohlaví (tedy že autíčko nepatří jen chlapcům a panenka jen děvčatům). Dokonce se uvažuje o školkách, kde učitelé nebudou mluvit o dětech genderově zabarveně, tedy jako o chlapcích a dívkách, ale jako o »kamarádech« či »lidech«.
Soud v americkém Texasu řešil v říjnu závažný spor, týkající se sedmiletého chlapce. O něm matka tvrdí, že se prý cítí být dívkou. Proto jej obléká do dívčích šatů a změnila jeho jméno z Jamese na dívčí Lunu. Podle otce však matka tento postoj synovi záměrně vsugerovala, protože když je chlapec u otce, rozhodně se jako dívka nechová. Spory rozvedených rodičů jsou často absurdní i u nás, ale v uvedeném případě nejde pouze o to, kdo z rodičů má pravdu. Soud totiž řešil chemickou kastraci a operativní změnu pohlaví sedmiletého chlapce!
Porota dala za pravdu matce, ale díky tomu, že v Texasu má právo veta soudce, skončil tento příběh lidské hlouposti rozhodnutím, že chlapec zůstává »bezpohlavním« do doby, než bude ve věku, kdy je schopen o svém osudu sám rozhodnout.
Nedávno jsem se dočetl, že jedna nejmenovaná společnost vyrábějící menstruační vložky odstraní z obalu symbol ženy jen proto, že si jakási nezisková organizace chránící zájmy »bezpohlavních« stěžovala, že menstruaci údajně »nemají pouze ženy«.
Přesto, že v zastupitelské demokracii vždy rozhoduje většina, ctím práva minoritních skupin obyvatel. Agresivní způsob prosazování práv jakýchkoliv menšin je pro mne však naprosto nepřijatelný a považuji jej za snahu o vydírání!