Privatizace prosperujících firem dávno skončila a s ní i euforie z tohoto kroku. Bankroty velkých firem, které skončily v soukromých rukou, mnohdy za podivných podmínek děsí před volbami do krajů a Senátu vládní politiky.
Miliardáři, kteří se těchto firem kdysi zmocnili, žijí v pohodě v zahraničí. Zaměstnanci mají nejistou perspektivu produkce, jež nemá šanci, a je odsouzena k zániku, lépe řečeno k bankrotu. Na pořad dne přichází propouštění a počítání nezaplacených faktur. Bez toho, aniž by byli postiženi majitelé, kteří přivedli prosperující podniky doslova na buben. A takzvaně zaskočení politici nevědí, jak s tímto naložit.
Dlouhodobě předpokládané problémy nikdo neřešil. Vláda ani pravicoví krajští politici se těmito problémy nezabývali. Vládní představitelé nevyužívají dostatečně zákony k tomu, aby nedocházelo k tunelování fungujících firem a odvádění zisků do zahraničí.
Je nezbytně nutné uplatnit vymahatelnost práva, zjistit, zdali soukromé majetky Bakaly, Světlíka a dalších nemohou pokrýt alespoň částečně dluhy, které rozhazovačným a neodborným vedením způsobili. Jinak totiž tyto a další krachy zaplatíme všichni z vlastních kapes a lidé, kteří pro ně léta pracovali, mohou i přes pomoc státu skončit na dlažbě.