Česká pošta je symbolem republiky, pošťáci vždy byli ti, kteří jako zaměstnanci státu první přicházeli do kontaktu s občany a jsou pro mnohé z nich stále synonymem státu, úřadu. Bohužel, Česká pošta má za sebou nelehkou minulost. Způsobily ji představy střídajících se ředitelů, kteří se měnili, jak na běžícím páse a předváděli každý svůj plán. Bohužel, každý přišel se svým jedinečným a zázračným plánem efektivizace, zkvalitnění či manažerského řízení, kterými oslnil výběrovou komisi nebo ministra. Tyto plány vystřižené z příruček managmentu a stále dokola tlachané na školeních, kurzech či MBA, ale mnohdy zapomínají na jednu podstatnou věc, a tou je zaměstnanec. Ten se bere jako inventář, jako ozubené kolečko automatické součásti celku, bez vlastního mínění nebo názoru. Jinak si totiž nedokážu představit, jak je možné to, co se dnes na České poště děje.
Zaměstnanci v tak zvané první linii jsou převážně ženy, které mají snahu přilepšit rodinnému rozpočtu a pomoci tak trochu rodině a dětem. O podmínkách práce si každý může udělat představu sám z vlastní nebo přenesené zkušenosti, ale pravá negativa minulosti se ukazují až nyní. Obrovský tlak na přesčasy a zároveň problém s proplacením a časté porušování zákoníku práce. Minimální možnost odpočinku při nárůstu povinností spolu s nedostatkem pracovních sil. Nízké ohodnocení práce hlavně na nejnižší úrovni zaměstnaných. To vše spouští lavinu odchodů a ta opět vyvolává tato negativa. Narůstá nespokojenost a také strach spolu s projevy šikany ze strany vedoucích, kteří ale už sami podléhají zoufalství pod tlakem shora. Ano, tam jsme dospěli za posledních 30 let České pošty? Kdo může utíká, kdo nemůže nadává.
Zaznívají ovšem i hezká slova o geniálním všeobjímajícím řešení, které konečně otevře ty správné možnosti pro vedení podniku, jak přistoupit na vyřešení této krize. Milá Vládo České republiky, opravdu si myslíte, že problém vyřešíme prostřednictvím převodu státního podniku na akciovou společnost? Já tomu po zkušenostech z minula nevěřím! Spíše to připomíná snahu ztišit křik a oddálit nespokojenost vložením prostředníka v podobě akciovky, a tím si umýt ruce od zodpovědnosti. Anebo ještě hůře, jedná se o přípravě modelu částečné privatizace jako například u ČEZu. Ten se mimo jiné díky tomu ocitá v sevření kleští mezi zájmy většinového vlastníka státu a soukromými minoritními vlastníky, například kvůli dostavbě nových bloků jaderných elektráren Dukovan či Temelína. A to bude stát moře peněz, navíc z kapes občanů, daňových poplatníků.
Pánové a dámy ve vedení České pošty, nestálo by za to, odložit na chvíli knihy o tom, jak z dobré firmy udělat skvělou či ty o marketingu a managementu a začít tam, kde to nejvíce bolí, a to je u lidí? Ale ne u těch v patrech, za dveřmi kanceláří, ale úplně dole, u lidí za přepážkami, u doručovatelek nebo rozvozu balíků. Ale hlavně u těch lidí, kteří již ztratili svou vůli pokračovat a odcházejí. Zeptejte se jich proč?
Tito bývalí zaměstnanci už totiž nemají důvod ani obavu něco zamlčovat nebo přikrášlovat a řeknou holou, surovou pravdu o tom, co je trápí. A co trápí je, to by mělo hlavně trápit celou Českou poštu, protože tak velká a dlouhodobě fungující firma s bohatou a úspěšnou historií, jakou bezesporu Česká pošta je, se bez kladného vztahu zaměstnanců nemůže obejít.
Spokojený zaměstnanec jednoho z největších zaměstnavatelů českého státu je také hrdý zaměstnanec, občan a pokud občan ztratí důvěru v Českou poštu, ztratí i důvěru v český stát, a to si určitě nikdo nepřejeme.