Jmenování nového ministra kultury je víc než v nedohlednu. Stejně jako v minulosti se tak nabízí nejedna otázka. Potřebuje oblast kultury samostatné ministerstvo? Není efektivnější jej sloučit s jiným resortem? Navíc za situace, kdy po rozbití československého státu se za dobu necelých 27 let v jeho čele vystřídalo 16 ministrů? Z pohledu délky působení v čele MK patří k rekordmanům Helena Třeštíková (nestraník za KDU-ČSL – 17 dnů), Martin Štěpánek (čtyři měsíce) a Martin Stropnický (necelých sedm měsíců).
Nebo zaexperimentovat a po vzoru vzniku ÚSTR vytvořit jeho bratříčka - Ústav pro ochranu zájmů České republiky? Kromě »správy« kulturní agendy by k jeho prioritám patřily citlivé otázky, jakými jsou »nedotknutelnost Benešových dekretů«, agenda »církevních restitucí« či ochrana státu proti vydávání restitučního majetku (Nadace knížete z Lichtenštejna, německý řád a další).
Pro případné založení Ústavu pro ochranu zájmů České republiky by zbývalo vyřešit poslední, ale na první pohled nejdůležitější otázku. Kdo do čela tohoto ústavu? Vytáhne předseda Hamáček, který má s nominacemi bohaté zkušenosti, i tentokrát z klobouku dalšího odborníka? Anebo svou radou přispěje exředitel ÚSTR a »obhájce českých národních zájmů« Daniel Herman?
Občané jsou přesvědčeni, že oblast kultury stejně jako další resorty si na svých místech odborníky zaslouží. Nejen z kauzy (ne)jmenování ministra kultury vzniká dojem, že jedinými, kdo si tuto skutečnost neuvědomují, jsou někteří hlavní političtí představitelé státu.