Plné hlediště nebo aula. V jejím čele postarší žena, která emotivně líčí svůj krutý osud a zážitky, ze kterých běhá mráz po zádech. Nejeden posluchač či posluchačka má v očích slzy. Tak přesně toto byl typický obrázek ve školách, kulturních domech a na různých sešlostech, kde vystupovala Věra Sosnarová, která se titulovala jako jedna z posledních žen, která přežila gulag. Dokonce v této souvislosti byla sepsána kniha Krvavé jahody. Vše by do sebe zapadalo, až na jednu maličkost: vypravěčka si příběh vymyslela.
Historik Ústavu pro studium totalitních režimů, tedy ústavu, který nikdo nemůže označovat za pracoviště nakloněné sociálně spravedlivému – socialistickému či komunistickému – vidění světa, usvědčil Věru Sosnarovou ze lži. V gulagu totiž nikdy nebyla, což nyní doložil historik Adam Hradilek.
Média v našich končinách pravidelně bubnují na poplach a upozorňují na ruské fake news. Dokonce v dobách ministra Chovance na Ministerstvu vnitra ČR vznikla skupina, která má za cíl tyto nepravdivé lži a hoaxy odhalovat. Ale fakt, že tady někdo 15 let vykládá tisícům lidem lži, to mnohým pracovištím uniklo, ačkoli první pochybnosti o věrohodnosti příběhu Věry Sosnarové se objevily již v roce 2009.
Od té doby byly s touto ženou natočeny pořady ve veřejností placeném Českém rozhlase či České televizi, byla jednou z tváří projektu „Příběhy našich sousedů“, jehož partnerem jsou mj. i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR nebo Ministerstvo kultury ČR. Největší újma ovšem není v tomto příběhu ta finanční – byť si myslím, že lži by se z veřejných peněz platit neměly – ale morální. Kdo a jak nyní vysvětlí tisícům lidem, že je možné si toto všechno vymyslet? A budu se ptát i ministra školství, neboť ve výše uvedeném projektu bylo kupř. zapojeno na pět set škol, zda nyní dostanou informaci, že paní Sosnarová je lhářka!