Poslanecká sněmovna má na stole tisk č. 504, tedy návrh J. Miholy a osmi dalších zákonodárců na změnu zákona č. 245/2000 Sb. o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu (https://www.facebook.com/kducsl/videos/454342048683353/). Je-li cílem vzdát hold lidským obětem, a ne rozjet další kolo účelového politikaření v komparsu "strany války", pak ovšem poslanci mohou sotva odmítnout námět, předcházející diskriminaci nepoměrně početnějších a drastičtějších obětí i miliónů těch, kdo jejich následky nesli často i po celá další staletí.
Název proponovaného dne proto navrhuji rozšířit o formulaci "a obětí křižáckých válek proti českému státu, z českých zemích vyhnaných obětí násilného katolicismu, majetků zbavených pro rozdílné náboženské názory a zavražděných či svobody zbavených tzv. heretiků".
Nabude-li tvaru pozměňovacího návrhu, nejenom širokou levicovou veřejnost bude zajímat, jak se k otázce postaví poslanci zvolení za ČSSD. Zda upřednostní to, co bylo poselstvím našich dějin už pro obrozence, Palackého a Masaryka, nebo zda bude i tentokrát tahat za delší konec "Sobotkovo křídlo", spřízněné s klerikály už od svého zrodu i poměrem ke kolosálnímu švindlu tzv. církevních restitucí. Což není totéž jako respekt ke všem věřícím i duchovním, pro něž je Desatero závazným morálním kompasem. Těch si upřímně vážíme i my, vlastním krédem marxisté.
Je-li znovu na pořadu otázka významných dní, neměla by pominout ani dva důležité náměty z posledních let. Oba jsou iniciativou široké škály vlasteneckých sil, znepokojených zlověstným tlakem na "revizi" otázky viníků a obětí II. světové války. Prvý tkví v námětu prohlásit 30. září za "Den vyhnání Čechů z českého pohraničí". Druhý v podnětu, aby byl 22. červen prohlášen za "Den genocidy Slovanů". Oba náměty už získaly i širokou mezinárodní odezvu a podporu, a to i jmenovitě mezi německými antifašisty.
Skutečné poselství našich dějin, sdílené napříč většinovým spektrem, by měly tlumočit i státní a ostatní svátky a významné dny.