Do Prahy dorazila stavebnice dílů k obnově Mariánského sloupu. Kdyby byla přivážena přes D1, dopadla by jistě stejně jako americká armáda, ale naše vodní toky i přes dlouhodobé sucho fungují.
Sochař Váňa chce sloup vztyčit na Staroměstském náměstí i přes platný nesouhlas pražského zastupitelstva z roku 2017. Tehdejší usnesení bylo vyvrcholením dlouhodobého úsilí nejen komunistů, ale i mnohých historiků, odborných profesních organizací, spolků a další veřejnosti, zastavit pokusy o znovuobnovení tohoto symbolu habsburské nadvlády, národnostního útlaku a netolerantní rekatolizace země.
Nejsem rozhodně příznivcem bourání pomníků, přejmenovávání náměstí, ulic, stanic hromadné dopravy, ani příznivcem umísťování „vysvětlujících“ tabulek. Paříž nepotřebuje přejmenovávat stanici metra Stalingrad připomínající klíčovou bitvu 2. světové války. Londýnský Highgate nepotřebuje odstranit sochu Karla Marxe, přestože ji poslové moci opakovaně poškozují.
Mariánský sloup byl však po staletí vnímán jako symbol genocidního násilí katolické církve na svobodě vyznání 90 % nekatolického obyvatelstva. Symbol na místě, kde bylo popraveno i 27 českých pánů, symbol, který byl v přímém rozporu s ideály vznikajícího státu. A jeho stržení v bouřlivém roce 1918 je také součástí naší historie. Případný novodobý sloup - pomník Habsburkům nemůže být nikdy symbolem usmíření, ale vždy jen symbolem hanby a likvidace suverenity a svobod národa.
„Když Pražané tu sochu odstranili, jsem vlastně rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás,“ řekl i T. G. Masaryk.
Nevěřím na náhody. Je více než symbolické a varující, že sílící snahy o obnovení sloupu přicházejí v době, kdy jsme si připomínali právě 100 let od vzniku společného a dnes již neexistujícího státu Čechů a Slováků. V době, kdy naše vazalská zahraniční politika je na hony vzdálená od sebevědomé, nezávislé a suverénní země a zase bojujeme za cizí zájmy.
Kdy se v čase každoročního mementa na vyhlazení středočeských Lidic nacisty veřejně plánuje uskutečnění sněmu sudetoněmeckého landsmanšaftu v České republice.
Kdy se cílevědomě a systematicky zaměňují vítězové a poražení, příčiny a následky, osvobození a okupace, kdy se dehonestuje Koněv a role Rudé armády při osvobozování naší země od fašismu. Dnes se prostě nehodí, že to byl zejména socialistický stát, který měl sílu porazit Hitlera, a ne ti, co nás zradili v Mnichově a zradí nás kdykoliv znovu, když to bude v jejich zájmu. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost…
Národ Haška a Sauera zvítězil nad císařem kálením much na jeho obraz, vítězí nad lží a nenávistí vtipy na předražené lavičky Vency Flašky. A zvítězí jistě i nad možným znovupostavením Mariánského sloupu, i kdyby mělo dojít k historické rekonstrukci jeho stržení.
Zdeněk Štefek, stínový ministr KSČM pro oblast kultury