Českomoravská konfederace odborových svazů před časem vyhlásila, že chtějí pro příští rok dosáhnout zvýšení minimální mzdy na 15 000 korun. Byť bych byla pro částku vyšší, je mi jasné, že vyjednávat se zaměstnavateli, kteří se pak budou muset více podělit o své zisky, není snadné. A tak přeju úspěšné vyjednávání ve prospěch českých pracujících.
Uvítala bych ale, aby se už i v Česku začalo hovořit nikoliv jen o minimální mzdě, ale o DŮSTOJNÉ minimální mzdě. Evropská levice o ní diskutuje už nějakou dobu a já ji považuji za jednu ze svých europoslaneckých priorit.
K tématu jsem se vyjádřila v květnovém vydání odborářského měsíčníku Sondy Revue. Připomněla jsem, že bez práce českých zaměstnanců by majitelé a akcionáři nadnárodních společností u nás jen těžko pohádkově bohatli. A že se jim to kvůli špatné hospodářské politice, která z nás udělala pouhou montovnu, daří! Je nutné ukončit koloniální postavení našich zaměstnanců. A je nutné, abychom v EU, má-li to být Evropa spravedlivá, konečně uplatnili: za stejnou práci stejnou mzdu.
A ta mzda musí umožnit lidem důstojný život. Co to znamená? Skupina českých expertů nedávno i na základě rozsáhlého průzkumu došla k závěru, že lidé budou mít pocit důstojného žití při příjmu bezmála 30 tisíc korun. Přemrštěné? Nemyslím. Co je to za důstojný život, když sotva zaplatíte nájem a další nevyhnutelné, třesete se, jestli to do příští výplaty utáhnete. A co když přestane fungovat pračka? Co když dítě přijde ze školy, že potřebuje zaplatit lyžák? Co když…?
Někomu se může zdát, že se k tématu spravedlivých odměn za práci vracím příliš často. Jenže pro mě, stejně jako pro pracující je to téma zásadní. A tak nekončím předvolebním slibem, ale spíše výzvou: Bojujme za zvyšování mezd, bojujme za evropskou minimální mzdu. Požadujme důstojný život. Já tento boj z pozice europoslankyně považuji za svoji prioritu, za svůj úkol.