Rozhovor Haló novin s Arťomem Korjaginem, kandidátem do Evropského parlamentu za »KSČM – Česká levice společně!«
Jak probíhá kontaktní kampaň? Jaké jsou ohlasy občanů na ulici, když je oslovujete?
Ty ohlasy jsou úplně neuvěřitelné! Víte, jsem z Prahy zvyklý, že lidé obecně neradi mluví a na nás komunisty reagují ještě více odtažitě než na jiné politické subjekty, ale stačí vyjet pár kilometrů za Prahu a situace je naprosto jiná.
Je vidět, že velkoměsto je opravdu takový »stát ve státě«, a já jsem hrozně rád, že se mohu potkávat s lidmi, které o hodně více zajímá, co pro ně může KSČM udělat, než nějaký primitivní antikomunismus.
Co vaši vrstevníci, lidé kolem dvaceti, pětadvaceti let – jaké jsou jejich reakce, pokud je oslovíte s programem autentické levice?
Tak tady to je vždy o něco složitější. Lidé v mém věku a mladší nejsou zvyklí, že si s nimi někdo na ulici povídá, a tím spíše o politice. I tak se to občas daří, důležitý je asi neformální přístup a trocha nadhledu a sebeironie.
Co se pak našich témat týče, tak tady je situace o mnoho lepší. Pokud se podaří mladého člověka zaujmout, většinou shledá, že to, co říkáme, opravdu dává smysl a snad bude uvažovat i o tom, že nás bude volit.
Jak vysvětlujete občanům, že má smysl jít k evropským volbám, pokud se setkáváte zřejmě i s odmítáním členství ČR v Evropské unii?
Velmi jednoduše. Pokud na místě europoslance nesedí komunista, znamená to, že tam sedí politik, který nekope za jejich zájmy nebo za ně kope méně efektivně.
Být kritický k EU je více než v pořádku, a právě proto je potřeba tam dostat lidi, co tuto ostrou levicovou kritiku dostanou i do míst, kam patří. Nadávat doma změnu nepřinese.
Dovolte mi takový malý kvíz: Jaké jsou tři největší výhody našeho členství v EU z vašeho pohledu?
Rád bych hned na začátku řekl, že všechny výhody jsou jen dílčí a u všech je ještě velký prostor pro zlepšení. Za prvé, EU nám poskytuje možnost spolupráce. Jistě, většina té spolupráce je spíše ekonomického rázu, ale došlo i na určité formy sociálních projektů, a to je vždy dobře.
Za druhé tu vznikl prostor pro efektivnější vymáhání pracovního práva. Za třetí je tu, i když velmi nedostatečná, snaha o ochranu spotřebitele.
Jaké jsou tři největší potíže, které z tohoto členství v současné EU plynou?
Obrovský problém je samozřejmě byrokratizace, to, že se stále více rozhodovacích procesů přenáší na zástupce, kteří nejsou přímo voleni, nebo na úředníky. To je něco, co shazuje v očích občanů celý evropský projekt. Důsledkem tohoto trendu jsou i od reality naprosto odtržené nařízení a směrnice.
Dalším velkým trápením je rostoucí moc korporací. EU funguje primárně jako ochránce těchto subjektů a podle toho to taky vypadá. To, že zájem korporací jde ruku v ruce s byrokratizací, je pak už na pováženou.
No a nakonec je to ztráta ekonomické suverenity. Jednotný trh nás zavazuje k celé řadě věcí a pro nás by jejich neplnění, třeba v zájmu ochrany českého spotřebitele, mohlo znamenat sankce nebo soudní spor. V případě přijetí eura by pak situace pro nás byla ještě složitější.
Čeští europoslanci za autentickou levici vždy byli oceňováni jako nejvíce aktivní, a to v každém volebním období. Jakou aktivitu budete v Evropském parlamentu vyvíjet vy? V kterém směru, do jakého tématu se hodláte zakousnout?
Pro mě je vždy na prvním místě využít jakékoliv možnosti, jak zlepšit situaci pracujících v Evropě. Proto bych se nejraději zapojil do výboru zaměstnanosti a sociálních věcí. To, jak se v řadě firem porušuje pracovní právo, nebo jak se zachází s pracujícími z ciziny, agenturními zaměstnanci nebo lidmi ze sociálně vyloučených oblastí, mi připadá dost nechutné. Obzvláště když od našich představitelů z pravé části politického spektra slýchávám, jak se tady máme nejlépe na světě.
Odchodem Velké Británie z EU zůstanou v Unii dvě velké, mocné, ekonomicky i politicky silné země – Německo a Francie, které uzavřely tzv. cášskou dohodu o vzájemné spolupráci. EU by však neměla být o dominanci vlivných států. Jak tomu čelit?
Naprostým základem je počkat s další integrací EU a raději se zaměřit na větší demokratizaci rozhodovacích procesů, co největší snahu vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi regiony Unie, a hlavně přestat s politikou škrtů, které se říká rozpočtová odpovědnost, a naopak motivovat členské státy, aby co nejvíce investovaly do veřejného sektoru.
Je třeba omezit moc Evropské komise a banky a naopak posílit Evropský parlament, pravomoc členských států, Evropskou občanskou iniciativu a odborové konfederace. Prostě udělat vše pro to, aby moc v EU nebyla založena na tom, kolik kapitálu stát nebo organizace vlastní, ale jaký má demokratický mandát. S tím musí samozřejmě proběhnout i naprosto zásadní reforma smluv.
Je zde nebezpečí dalšího amerického rozpínání, tentokrát na Slovensko – je to evidentní po návštěvě slovenského premiéra v Bílém domě. Na veřejnost se dostal návrh smlouvy USA-Slovensko o postoupení dvou slovenských letišť pro potřeby Armády USA. Co tomu říkáte?
Považuji to za velmi nebezpečné. Světová politika, obzvláště mezi jadernými velmocemi, se opravdu nedá dělat pomocí zastrašování, sankcí a vojenských tlaků. Měli bychom si už uvědomit, že nežijeme v bipolárním světě. Pokud chceme opravdu jednou dojít k větší stabilitě, tak je potřeba začít dělat aktivní diplomacii a naslouchat všem státům a jejich potřebám. Touhle demonstrací síly se snaha o porozumění jenom více pohřbívá a hrozba další světové války se zvyšuje.
Jste angažován v družstevním hnutí. Jak se daří družstevnímu bistru, které zaměstnává pracovníky, jež obyčejně mívají problém s hledáním zaměstnání na trhu práce?
Daří se nám dobře, ale velmi pracovně. Pořád vymýšlíme nové věci, abychom nestagnovali. Také se snažíme co nejvíce zapojovat naše spolupracovníky do rozhodovacích procesů a do toho ještě děláme vše pro to, aby naše pracovní vztahy byly opravdu přátelské. Takže práce, schůzování a do toho i společná terapeutická sezení. Prostě i přes celou řadu překážek a trápení se nám daří to, co jsme původně zamýšleli, a z toho mám opravdu obrovskou radost. Je to pro mě takový malý osobní důkaz, že práce opravdu může vypadat i jinak.
V družstvu rozhodujete na principu rovnosti, zde je rozdíl od jiných forem podniku. Principy rovnosti jsou vám, jak se zdá, vlastní. To jste již ve svém mládí poznal. Jak je to s rovností v našem současném světě?
Rovnost je velké téma a v dnešním globálním a kapitalistickém světě je, myslím, jedno z nejdůležitějších. Naši kritici nám často předhazují, že chceme, aby všichni měli stejně a aby nikdo nevyčníval z řady. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Já vidím rovnost hlavně v tom, aby každý měl možnost se osobně rozvíjet, důstojně žít, měl práci, která nebude pouhou otročinou »od nevidím do nevidím«, ale bude společensky prospěšná a bude mít smysl. Aby opravdu každý měl příležitost studovat, pokud na to má předpoklady, nebo aby mohl prožít klidné a bezpečné stáří.
Prostě vnímám rovnost jako možnost opravdu začínat na stejné startovní čáře, ne nějakou uniformitu a nemožnost se kreativně rozvíjet.
Také se zajímáte o možnosti bydlení pro mladé lidi. Malý byt za miliony – to asi nepovažujete za perspektivu pro mladé rodiny. Mohou mít tato obě témata – družstevnictví, dostupné bydlení – odraz i v práci europoslance?
O bydlení se zajímám velmi, ta situace se stává ve většině měst opravdu neúnosná. Není to ale jenom problém Prahy nebo České republiky. Je to celoevropské téma, a tak bychom k němu měli i přistupovat. Evropská podpora družstev, včetně těch bytových, nebo dotační programy pro výstavbu obecních bytů, to vše do Evropského parlamentu patří.
Myslím, že kdyby začala Evropská unie řešit tyto zásadní problémy, tak by to také mělo i velmi pozitivní dopad na zájem občanů o dění v EU. Občas se mi totiž zdá, že současná Evropská unie dělá vše pro to, aby běžného občana co nejvíce otrávila.