Letos jsme oslavili 129. výročí Svátku práce. Současně je tomu letos 30 let od událostí listopadu 1989, které položily základ obnovy kapitalismu v naší zemi a přinesly občanům naší země jen falešné sliby a plané naděje.
Práce se v kapitalismu stala nástrojem vykořisťování zaměstnanců. Máme sice nízkou míru nezaměstnanosti, ale přetrvávají neuspokojivé pracovní podmínky, některé provozy se drží jen díky nezákonným přesčasům (například trvale přetěžovaní lékaři v nemocnicích) a 75 procent lidí má podprůměrnou mzdu. Ta pak začasté nestačí k pokrytí životních nákladů, lidé si půjčují od lichvářských společností, padají do pastí soukromých exekucí, a tím vším dále živí parazitní kapitalistický systém.
Bohatí bohatnou jen proto, že na ně chudí pracují. Naším úkolem je ukázat všem vykořisťovaným cestu z kapitalistického otroctví a přesvědčit je, že nemusí existovat na jedné straně hrstka miliardářů a na druhé straně masy pracujících, kteří celý život jen dřou bídu. Voliči musí získat důvěru, že jiný systém je možný a záleží jen na nich, jestli ho podpoří.
Pokud sebevětší boháč nebude mít nikoho, kdo mu upeče chleba, ušije boty, opraví auto či postaví dům, nebude mu bohatství k ničemu, neboť pán bez sluhů přestává být pánem. Bez většiny pracujících by se rychle ekonomicky zhroutil i celý stát. Pracující většina si však konečně musí uvědomit svůj společenský význam, nepřistupovat na vazalské vztahy podřízenosti či vlastní vykořisťování a požadovat obnovení nárokového uspokojení všech životních potřeb nezbytných k lidsky důstojnému životu.
Našim voličům nabízíme skutečnou alternativu ke kapitalistické podobě pracovního poměru. Zastavíme vykořisťování závislé práce! Mzdy nebudou ve zjevném nepoměru s ekonomickým přínosem zaměstnance. Spravedlivé odměňování nebude předmětem libovůle zaměstnavatele a jeho touze po mamonu. A zaměstnavatele též naučíme, že na příznivých pracovních pomůckách pro zaměstnance se nevyplatí šetřit, pokud nechce platit mnohonásobně více na pokutách a odškodném, jehož vymáhání zajistí stát.
Práce se musí stěhovat za lidmi, a nikoliv lidé za prací. Je základní povinností státu zajistit lidem práci tam, kde žijí. Prioritou před hospodářskou činností musí zůstávat rodina a její sociální zázemí. Nepřipustíme proto její ničení tím, že otec jako živitel rodiny bydlí přes týden na ubytovně daleko od domova, neboť nikde v okolí nenašel práci. Takový systém je projevem zvrácených hodnot a pohrdání člověkem. Rozvineme též flexibilní formy práce a úlev umožňujících zaměstnancům její výkon alespoň částečně z domova
Obnovíme nejen právo na získání práce, ale především na práci odpovídající vzdělání a praxi každého zaměstnance. Důležitým prvkem je i podpora vytváření absolventských míst, chráněná pracovní místa pro zdravotně handicapované a ohrožené osoby (např. nemajetní nad 55 let). Prosadíme též adresné rekvalifikační programy pro sociálně vyloučené či dlouhodobě nezaměstnané s následným garantovaným získáním příslušného pracovního místa, a budeme přísně postihovat nelegální zaměstnávání.
Nebo se vám líbí svojí prací vydělávat na zlaté kliky u toalety miliardářského zaměstnavatele? Chcete se dřít do úmoru, aby se majitel podniku mohl za výsledky vaší práce plavit na soukromé jachtě? Chcete raději děkovat za drobky, které vám pán možná hodí od prohýbajícího se stolu? Pak to máte jednoduché – nevolte nás!