O tom, jak moc a moc je potřeba bojovat proti daňovým rájům, se mluví už roky. Pochopitelně, že je to velké téma – Evropská unie každý rok přijde na daních zhruba o 1,7 bilionu korun. To je pro představu asi tolik peněz, kolik by jich stačilo na fungování celé České republiky déle než rok. Z toho Česká republika každý rok přijde až o 57 miliard. To by stačilo na navýšení důchodů o 23 700 korun.
Tak v tom si asi všichni rozumíme. Bez ohledu na politickou příslušnost, všichni chápeme, že daně se platit musí a vyhýbat se jim je špatné.
Až na to, že slovo „všichni“ tentokrát opravdu neznamená „všichni.“
Pochopitelně pro příklad nemusíme chodit na daleké slunné ostrovy. Dnes je už téměř notoricky známé, že předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, ze své pozice lucemburského předsedy vlády, léta dovoloval, aby řada nadnárodních korporací využívala Lucembursko jako přestupní stanici pro zisky, které vytvořily v jiných zemích.
To, že korporace daňové ráje využívají a politici z toho profitují, je dnešnímu systému vlastní. Bizarní ovšem bývají některé obhajoby existence míst, které toto dovolují. Zvláštním expertem na toto je americký libertariánský think-tank Cato Institute.
Mé nejoblíbenější z jejich odůvodnění je například, že daňové ráje chrání zranitelné proti diktátorským režimům. Autor myšlenky se pokouší tvrdit, že Švýcarsko svým tajnůstkářstvím ve skutečnosti chránilo peníze Židů pronásledovaných nacisty. Opominout to, že existují lidé, kteří jsou schopní zneužívat holokaust k ospravedlnění daňových úniků, jde těžko. Obzvláště v případě, když lze dokázat, že za vznikem švýcarského zákona o bankovním tajemství, stojí francouzský skandál s daňovými úniky a že Švýcaři na konci války skrývali velké množství nacistického zlata.
A nikoho asi nepřekvapí, že ani v dnešní době daňové ráje neslouží k ukrývání investic nejzranitelnějších členů společnosti. Ono platí, že ti nejzranitelnější obyčejně nemají moc co investovat a když už náhodou ano, tak rozhodně nemají prostředky, znalosti, ale především nedostatek toho patřičného charakteru, aby peníze poslali na výlet do daňového ráje. Proto v dokumentech Panama Papers najdeme jména světových vůdců nebo celebrit, ale ne pana Josefa Nováka z Horní Dolní. Normálního člověka by ani nenapadlo tohle udělat.
A to je asi ta věc, která by nás měla na daňových rájích štvát nejvíc. Kromě toho, že extrémně movití lidé nám berou možnost investovat do zdravotnictví, školství nebo vědy a výzkumu a tím škodí celé společnosti, jenom proto, aby si mohli jednoho krásného dne koupit dvacátou pátou jachtu. Měla by nás štvát jejich arogance, když si myslí, že jsou něco víc než ostatní pracující lidé z celé zeměkoule. Že z nějakého důvodu je jejich blahobyt přednější než zájem společnosti jako celku. A to tak nesmíme nechat!