Věcí člověku léty přibývá, a tak jednoho dne nastane okamžik, kdy začnete shánět skříň. Vybrat si můžete zánovní (z druhé ruky) nebo novou. V druhém případě je jedním z limitů určitě cena. Tedy za předpokladu, že nepatříte k horním deseti tisícům současné kapitalistické republiky. Tak se stalo, že i já jsem začal skříň hledat.
Stálý příjem sice mám, ale i tak pro mne byla cena limitem. Na vhodnou „repasovanou“ skříň jsem nenarazil, a tak jsem se vypravil do obchodu s nábytkem. Ostatně, tak to dělá většina obyvatel naší země, neboť podle dostupných údajů od Asociace nábytkářů by měl prodej nábytku za loňský rok dosáhnout 36,3 miliardy korun. Většina obchodu s nábytkem je v zahraničních rukou, takže jejich zisk z naší spotřeby odtéká do zahraničí. Například zisk nejmenovaného švédského giganta, který má v ČR čtyři prodejny s populárním restauračním zařízením, ve finančním roce 2015/2016 vzrostl o 12,7 procenta na 675 milionů korun. Tento růst pokračuje i v současnosti. Mimochodem 500 až 600 milionů je roční rozpočet jedné středně velké nemocnice.
Nákup skříně jsem nakonec realizoval právě u toho švédského giganta. No a nebyl jsem sám, obchod byl doslova přelidněn. Každý samozřejmě nekupoval skříň, někdo se spokojil s občerstvením v místním bistru, jiný si domů odnesl nějaký atraktivní bytový doplněk v ceně za pár stovek. Je sice pravda, že tolik kýče pohromadě se vidí zřídkakdy, ale zákazníkovi to problém nedělá, spokojenost se dostaví při placení na pokladně. Za třetinový plat průměrného Němce zde český našinec okusí pocit světovosti a odlesku amerického snu.
Protože na prodejně je skoro deset tisíc výrobků, absolvoval jsem výlet instalací různých malometrážních bytů, přes sklad doplňků až do skladu. Viděl jsem toho opravdu hodně, ale nejvíc mne zaujala podoba stěn v obývacích pokojích. Jejich rozmístění a tvarosloví bylo nápadně podobné tomu, co znám z bytu rodičů. Rodiče si svou stěnu v obýváku pořídili těsně po svatbě v době takzvané „tuhé normalizace“ za bezúročnou státní půjčku. Výrobcem byl tehdejší státní podnik JITONA a materiál byl téměř totožný. Rozdíl byl akorát v tom, že dřevotřísková deska byla potažena dřevěnou dýhou a dnes se používají různé druhy plastů. Důvod je prostý, je to levnější. Desky potažené dýhou jsou dnes samozřejmě dostupné také, ale na tuto kvalitu si našinec musí připlatit.
Můj výlet byl zakončen úspěšně. V přeplněném skladu o velikosti leteckého hangáru jsem nalezl několik krabic, ze kterých si doma ve volném čase skříň postavím. A nebude to obyčejná skříň, protože její díly jsou z celého světa. Dvířka jsou z Polska, sokl je z Rumunska a kovové prvky jsou až z Číny. Jedinou vadu na kráse má to, že peníze, které jsem za skříň zaplatil, se budou danit mimo Českou republiku. Takže pokud Vám to vadí: Nenechme to tak!