S přicházejícím jarem možná zapadá slunce nad proslulým palácem Kotva. Ministr kultury zrušil budově památkovou ochranu, kterou Ministerstvo kultury domu poskytlo v roce 2018. Prý jen proto, že se v průběhu řízení změnil vlastník, řízení tak bude probíhat znovu. Budoucnost jedné z nejzajímavějších československých budov 70. let s půdorysem připomínajícím včelí plástve, je tak ohrožena.
V posledních desetiletích byla památková ochrana často jedinou šancí, jak zabránit demolici či necitlivé rekonstrukci architektonicky cenných objektů.
Aulického Transgas, dejvický hotel Praha vyzdobený sklářem Libenským, liberecký obchodní dům Ještěd Masáka a Hubáčka a další významné stavební objekty se pomalu stávají jen vzpomínkami. S nálepkou „komunistické stavby“ nedostávají památkovou ochranu či ji pozbývají, jako supi se na ně vrhají developeři a spekulanti, kteří unikátní, kvalitní a hodnotné stavby nahrazují často obludnými obchodními centry a prosklenými administrativními monolity.
Brutalitní architektura Transgasu, navazující na podobný styl francouzských sedmdesátých let, dostává od poloviny února zabrat od bouracích čet. Hotel Praha projektovaný čtveřicí předních architektů a liberecký Ještěd to mají již za sebou. Lepší osud stihl snad jen obchodní dům Máj.
Jaký bude osud právě Kotvy? Bude zachována její cenná tvář nebo ji Pražská správa nemovitostí miliardáře Václava Skaly předělá k obrazu svému? To ukáže blízká budoucnost.
V sázce navíc není jen toto unikátní dílo manželů Machoninových, ale i další poválečné stavby - krematorium v Motole, studentské koleje v Podolí, budova bývalého Mezinárodního svazu studentstva v Pařížské ulici nebo domy vzniklé při dostavbě Národního divadla včetně Nové scény.
Plně souhlasím s tvrzením odborníků ČVUT, že ministerstvo nevěnuje dostatečnou pozornost poválečné architektuře a nezahajuje řízení o prohlášení těchto staveb za kulturní památky. I s tím, že rozhoduje nesystémově a podléhá tlakům developerů. K tomu se hodí jistě i ona zmiňovaná karta „antikomunismu“.
Nenechme to tak!