Nerostné suroviny vlastní stát. Stát není fiktivní uskupení, to jsme my všichni občané, co v něm žijí. Jeho majetek je i naším majetkem. Když jedu po dálnici, kterou staví stát z veřejných zdrojů, dívám se na svodidla s myšlenkou, který montovaný úsek je můj a který souseda. Protože se mi líbí ten nově natřený úsek, budu vždycky tvrdit, že to je právě ten můj. Ale jak je to s nerostnými surovinami? Co třeba takové uhlí? Říká se, že uhlí je černé zlato. Podle dostupných zdrojů se uvádí zásoba v ČR na 880 milionů tun. Jsme bohatý stát, takže každý občan včetně nemluvňat vlastní hodně dlouhý nákladní vlak naložený černým zlatem. Tedy pokud mu ho někdo neukradne. A to se také stalo.
Kolem roku 2004 se v naší zemi těžilo až 13,2 mil. tun černého uhlí ročně. Z takto ohromné produkce byl vývoz do zahraničí dlouhodobě 35-45 %. Česká republika si tak prodejem uhlí vydělala až 25 miliard korun ročně. Každý z nás tak na symbolické výplatní pásce viděl každý rok skoro 25 tisíc.
Jenže pak reprezentace státu v čele s ČSSD v koalici s KDU-ČSL a Unií svobody prodat svůj 46 procentní podíl ve společnosti OKD. Z hlediska množství těženého uhlí přitom OKD patřila k největším.
V roce 2004 nařídil Bohuslav Sobotka, tehdejší ministr financí za ČSSD, aby tehdejší šéf Fondu národního majetku Jan Juchelka podepsal smlouvu o prodeji OKD společnosti Karbon Invest. Dokonce i tehdejší externě najatí poradci nedoporučovali tento prodej za částku lehce přes 2 mld. Kč. A také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tento prodej zastavil. Nakonec se cifra, za kterou byl podíl společnosti odprodán, „vyšplhala“ na 4,1 mld. Kč. Společnost Karbon Invest se však z nově nabytého majetku neradovala dlouho a do týdne jej odprodala Zdeňku Bakalovi, kterému přinesl pohádkové bohatství. Například jen zisk z roku 2011 převýšil 1,5 krát cifru, kterou inkasoval stát (v roce 2011 společnost vygenerovala zisk přes 6 mld. Kč).
Majitelem těžební společnosti OKD je z rozhodnutí vlády od 4. dubna 2018 znovu stát. Akcie OKD nyní vlastní státní podnik Prisko a stát za ně zaplatil téměř 80 milionů korun. Jedním z důvodů, proč odkoupit vytunelovanou OKD, bylo zajištění platů pro zaměstnance krachujícího podniku. Každý občan našeho státu tak prodejem uhlí již nevydělává, ale rovnou tratí. I to je výsledek působení neviditelné ruky trhu, o které sice víme, že krade, ale samotný občan se jí brání jen těžko. Poučme se ze smutného příkladu společnosti OKD a řekněme jasné NE prodeji státního majetku Nenechme to tak!