Již v roce 2015 slíbil tehdejší ministr zdravotnictví, že stát uzákoní zodpovědnost státu za poškození zdraví dětí povinným očkováním, jež nezpůsobila chyba lékaře či vadná vakcína. Tehdy se jednalo o reakci na doporučení Nejvyššího a Ústavního soudu, které souviselo s případem dívky, která po očkování proti TBC onemocněla těžkým zánětem kyčelního kloubu. Zodpovědnost za náhradu škody muselo převzít zdravotnické zařízení, kde bylo očkování provedeno. Soudy tak rozhodovaly v roce 2014, kdy vstoupil v platnost nový občanský zákoník. Ten již neobsahoval ustanovení odpovědnosti za újmu způsobenou očkováním, pokud bylo očkování provedeno lege artis a vakcína nebyla vadná. O mezeře v zákoně se pak dlouho diskutovalo mezi laickou i odbornou veřejností a také opakovaně v Poslanecké sněmovně. Při ministerstvu zdravotnictví začala následně pracovat odborná komise pod vedením hlavního hygienika, která řešila širokou škálu problémů kolem očkování, včetně přípravy návrhu na odškodnění. Zákon měl začít platit v roce 2017. Nakonec byl vládou předložen až nyní, v březnu 2019.
V České republice se povinně očkuje proti devíti smrtelným infekčním chorobám jako je záškrt, tetanus, dětská obrna, zarděnky či příušnice a také spalničky, u kterých v poslední době raketově narůstají počty nemocných. Díky vysoké proočkovanosti v minulosti - nad 95% - byli dosud chráněni kolektivní imunitou i ti, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Kvůli různým fámám a nepodloženým informacím však někteří rodiče odmítají své dítě očkovat. Svoji zápornou roli ale sehrála i neexistence možnosti odškodnění při prokazatelné závažné újmě po povinném očkování. Proočkovanost se proto nebezpečně snižuje. Očkování přitom prokazatelně ochrání ročně na celém světě téměř tři milióny lidí! Jako každý léčivý přípravek ale může mít i vakcína různé nežádoucí účinky. Všechna podezření na vedlejší účinky očkování monitoruje a posuzuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Například v roce 2017 bylo zaznamenáno na dvě stovky případů. Nejčastěji to bývá zvýšená teplota, zarudlost či otok v místě vpichu, popřípadě narušení psychomotorického vývoje. Ve 13 případech se objevily křeče. Vážnější následky se vyskytují u 4-5 dětí ročně. Zákon o odškodnění dnes v různých formách funguje v 19 zemích světa, v Německu a ve Francii dokonce od 60. let 20. století. V Evropě potom ještě v Rakousku, Dánsku, Švédsku, Švýcarsku, Velké Británii, Finsku, Itálii, Norsku, Maďarsku, na Islandu a ve Slovinsku. Je dobře, že se k těmto zemím konečně připojí i Česká republika. KSČM tento návrh ve sněmovně rozhodně podpoří.