Přestože jsou na rodičovské dovolené dosud mnohem častěji ženy, v poslední době narůstá počet mužů, kteří mají zájem být s dítětem doma. Není to jen o změně chápání rolí partnerů v rodině jimi samými, či vnímáním takového rozhodnutí ze strany širšího okolí. Tady se mnohé změnilo k lepšímu, a muž na mateřské dovolené již není svým rozhodnutím stigmatizován. Stále však jde především o rozhodnutí podmíněné ekonomickou stránkou věci. Zejména v případech, kdy mají mladí partneři hypotéku a žena vydělává více než muž, případně muž v rozhodné době zaměstnání nemá nebo mu hrozí, že o něj přijde. Otec dítěte může mít nárok na rodičovskou dovolenou od narození dítěte v rozsahu, o jaký požádá, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Zaměstnavatel je tak povinen rodičovskou dovolenou zaměstnanci poskytnout. Během čerpání rodičovské dovolené je zaměstnanec, stejně jako zaměstnankyně, v ochranné lhůtě. Rodičovská dovolená je neplacená a čerpání rodičovského příspěvku není s rodičovskou dovolenou prakticky vůbec propojeno.
Kladem v dnešní době je především postoj dnešní společnosti, která už nevidí v otcích pečující o své děti něco nenormálního, ale považuje otce na rodičovské dovolené za poměrně běžný jev. Tito otcové pak bývají společností oceněni jako hodní muži, pokud chtějí ulevit ženě v jejích povinnostech. Postoj dnešní společnosti vyplývá z výzkumů veřejného mínění, kdy Češi a Češky jsou téměř stoprocentně přesvědčeni (95 % respondentů), že otec by měl být v prvních letech života dítěte doma přítomen co nejvíce, aby s ním navázal vztah v jeho raném věku. Výraznou podporu má však i názor, že v prvních třech letech života dítěte se o něj nejlépe postará matka (80 % respondentů). Nezdá se tedy, že by hrozilo překlopení se názorů společnosti do druhého extrému.
K větší podpoře vyššího zastoupení účasti otců při péči o dítě je důležitý přístup jejich zaměstnavatelů. Zvýšit se také musí, ale nabídka částečných úvazků pro otce, resp. umožnění výkonu práce v těchto zkrácených úvazcích z domova, aby neztráceli svoji kvalifikaci. Neméně důležité je přibližování hladiny výdělků mezi muži a ženami za stejnou práci, aby toto rozhodnutí přestalo být motivováno čistě ekonomicky, ale aby se např. u rodin s více dětmi partneři mohli v této roli vystřídat, což by bylo z hlediska citového i praktického úplně nejlepší. Bohužel, v současné době je v ČR rozdíl v odměňování mezi muži a ženami za stejnou práci až 22 %, takže situace má i k ideálu zatím poměrně daleko.