V poslední době nás zaskočily tři téměř neuvěřitelné zprávy. Obava z globálního oteplování a klimatických změn vedla zakladatelku hnutí Birthstrike a šedesátku dalších mužů a žen k bojkotu plození a rození dětí, dokud svět neudělá zásadní kroky ke zlepšení klimatu.
Následovalo tvrzení německé autorky Vereny Brunschweigerové, že nejhorší věcí pro životní prostředí nejsou hnědouhelné elektrárny, ani auta s dieselovými motory či jednorázové vatičky do uší, ale děti. Podle ní jedno malé miminko vypustí do světa až padesát tun oxidu uhličitého, který je považován za jeden z hlavních zdrojů pokračujícího globálního oteplování. No a v neposlední řadě jsme se dozvěděli, že jistý Ind žaluje své rodiče za to, že ho zplodili.
Na jedné straně je nepochybně správné věnovat zvýšenou pozornost ochraně životního prostředí a učinit všechna opatření k nápravě. Na straně druhé považuji tyto názory za extrémní. Jednoznačně podporuji zachování práva ženy na rozhodování si o svém těle a tedy i na to, aby si sama rozhodla, zda bude nebo nebude mít děti bez jakéhokoli tlaku společnosti. Na druhou stranu je ale nutné vytvořit pro její rozhodování co nejlepší podmínky. Nezbytností je společenská, zdravotní a sociální podpora v podobě nejen v podobě finanční - porodné, mateřský a rodičovský příspěvek. Následně učinit všechna opatření k návratu matek do práce, jako jsou částečné a sdílené úvazky nebo práce z domova. Nezbytnou se jeví podpora kvalitních jeslí a školek, dostupnost mimoškolní činnosti dětí, přijetí zákona o náhradním výživném, konečné srovnání platů žen a mužů a následně i důchodů. Tedy učinit vše proto, aby mít dítě neznamenalo pro ženy upadnout do chudoby prakticky až do stáří.
Všechna jmenovaná opatření KSČM dlouhodobě prosazuje.