Nedávný mimořádný, a o to více šokující, a svými důsledky tragický případ pacienta, který střílel legálně drženou zbraní v nemocnici, vyvolal diskusi na téma bezpečnosti. Je třeba ale konstatovat, že mezi nejčastější rizika z hlediska bezpečí pacientů patří infekce spojené s poskytováním zdravotní péče, medikační pochybení, chyby při diagnostickém a léčebném procesu, záměna pacientů v důsledku jejich nedostatečné identifikace, pády pacientů nebo záměna místa prováděného výkonu.
Násilí mezi pacienty či agrese ze strany personálu tvoří velmi malý podíl na veškerých rizicích. Častěji k tomu dochází na psychiatrických pracovištích v souvislosti s duševní nemocí útočníka a na akutních příjmech, kde se jedná o osoby často pro vlivem alkoholu nebo návykových látek. Nemocnice jsou určeny pro veřejnost, tedy pacienty, jejich blízké, návštěvníky, studenty, ostatní osoby a není tedy možné je vzduchotěsně uzavřít a zavést striktní administrativní kontroly. Obecně platí, že větší ochrana patří tam, kde jsou pacienti neschopní se postarat sami o sebe. Kontroly vstupu tak bývají zaváděny na dětských odděleních, geriatrii a psychiatrii, či na pracovištích intenzívní, pooperační a resuscitační péče. Například některé nemocnice v USA, Irsku, Británii provádějí kontrolu bezpečnostními rámy na pracovištích Emergency. Tato opatření rizika sice snižují, ale úplně neeliminují. Stoprocentně bezpečná nemocnice neexistuje nikde.
Preventivní efekt vždy mívá nějaká mimořádná událost. Například po mimořádné agresi pacienta na Psychiatrické klinice VFN se zlepšila preventivní opatření v řadě psychiatrických zařízení. Jednou z mála možností pro zvýšení dohledu na rizikových místech a při případném napadení tak zůstává kvalitní, dobře vycvičená, fyzicky zdatná a rychle dostupná ochranka. Na tu ale většina nemocnic nemá dostatek finančních prostředků. Ministerstvo zdravotnictví, spolu s kraji a zdravotními pojišťovnami by proto měly hledat urychleně řešení. Vyslovení soustrasti pozůstalým a ocenění statečnosti sestřičkám nestačí.