Moje babička bydlela na malém městě, ale za domem měla malou zahrádku a výběh pro slepičky. Nosila jim krmení, vodu a laskominy – trochu čerstvě srpem nasekané trávy, pár hlemýžďů či jiné lahůdky. Na vesnici se tehdy vajíčka vozila jen výjimečně. Ráno kokrhali kohouti a nikdo se nemusel starat o to, jestli jsou vejce čerstvá. Nikdo také neurčoval, jestli má mít slepice takový či onaký výběh. Navíc platilo – na každém hnojišti je pánem jeden kohout.
Průmyslová „výroba“ vajec vše změnila. Klecový bezstelivový chov rozhodně není žádným komfortem. Pokud ale vím, hororové obrázky ochránců zvířat u nás nikde k vidění nebyly. To by přísná kontrola nepřipustila. Ochránci zvířat (kuriozně v tomto případě přešli do ochrany ptáků) ovšem prosadili větší klece, v dalším kroku větší „komfort“ a dokonce usilují i o „důchod“. Asi tomu nerozumím.
Není mi jasné, proč si mohu koupit „vynesenou“ slepici, která vesele snáší vajíčka a proč se nevyplatí tyto slepice použít jako běžný zdroj potravy. Slepičí polévka se snad dělá ze slepic, nebo ne? A slepice na paprice vypadá jako slepice – nebo jde o nějakého jiného živočicha?
A ještě jedna věc mi není jasná. Slepice už pomalu i na venkově mizí. Vajíčka z dovozu jsou mnohdy levnější než z tuzemských chovů. To jinde ve světě normy EU neplatí? Nebo vajíčka prodávají za tak nízkou cenu, že i s dopravou několik set kilometrů jsou levnější než místní? Není mi to jasné.
Průzkum u chovatele na vsi mi věc neobjasnil a na otázku mi slepičky odpověděly KVOK!! Asi je tedy všechno nějak jinak, a ne všechna pravidla platí pro všechny bez výjimky. A co na to EU? A volby do parlamentu ve Štrasburku se blíží a já stále tápu v nejistotě.
Před několika lety výrazně zabodovala v Chorvatsku ve volbách do národního parlamentu kandidátka strany KYKYRYKÝ. Že by tam měli už jasno?