Historie zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě je tristní. Od svého schválení 1. října 2014, ke kterému došlo po značně složitém projednávání v Parlamentu, zejména Poslanecké sněmovně byl již sedmnáctkrát novelizován. Je to docela úctyhodné. Vyjadřuje to, však plně situaci v jaké byl přijímán. Tou byla dvanáctiletá neochota předchozích vládnoucích garnitur uvést v účinnost zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), byť byl mnohem lepší než ten následně přijatý. Dále ultimátum dané prezidentem Milošem Zemanem, že nejmenuje vládu, v jejímž čele bude Bohuslav Sobotka, nebude-li přijat podle požadavků Evropské komise služební zákon. Konečně neprostá nekoncepčnost, zmatenost a chaotičnost obsažená v přípravě nového služebního zákona. Ostatně nebyl připravován vládou, ale jako poslanecký návrh. To byť to bylo jen formální gesto, neboť jej ve skutečnosti připravovali vládní úředníci, svědčilo o výrazné neprofesionalitě.
Nyní Senát Parlamentu České republiky vrátil Sněmovně novelu tohoto zákona. Ta osmnáctá v řadě novel má změkčit služební zákon a vyřešit řadu praktických nedostatků přicházející s jeho čtyřletým uváděním v život.
Je třeba říci, že platný služební zákon je od počátku špatný, ke stabilitě výkonu veřejné správy především ústředních orgánů státní správy nijak nepřispěl. Spíš upevnil mocenské vazby. Řadovým zaměstnancům přinesl řadu problematických situací v jejich již nikoliv pracovněprávním vztahu, ale vztahu služebním. Vynutil si řadu výjimek a přechodných ustanovení.
Nyní vláda narazila ne problém „nedotknutelnosti“ státních tajemníků a složitosti tříkolového systému výběrových řízení. Novela umožňuje vládě odvolávat státní tajemníky s ochranou možného soudního přezkumu. Výběrová řízení pak z tříkolového systému zjednodušuje na dvoukolový. Je úsměvné, ale již tradiční, když pravicové strany, které brojily proti tomuto zákonu a nakonec za ústupky jej podpořily, nyní křičí, že bude narušena apolitičnost a nestrannost výkonu státní správy.
Zde je třeba říci, že levice by si rychle měla sejmout z očí iluzi, že služebními zákony se zabezpečí profesionalita s vysokou odbornou erudicí a politická nestrannost výkonu státní správy. Generace dělnických předáků odborových i politických po desetiletí bojovaly za jednotné silné pracovní právo. Tato skutečnost je pryč. Služební zákon prosazovaný jako fetiš nestrannosti, odbornosti ji výrazně oslabil a svým způsobem postavil zaměstnance z hlediska zájmů proti sobě. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem tento zákon nikdy nepodporoval.
Nezpochybňuji, že například zjednodušení výběrového řízení může mít praktický význam. Nic méně levice by měla výrazně vážit skutečný význam služebního zákona, hloubku a smysl změn obsažených ve vrácené novele Senátem a oddělit vše od mocenského střetu právě vládnoucí garnitura s tou, která o bezprostřední politickou moc přišla. Konečně je rozhodující co novela přinese především samotným zaměstnancům.