Soudruhem, tedy členem KSČ, se stal náš XY pár měsíců poté, co Charta 77 zveřejňuje své prohlášení “zemi a světu”. Následně se dokonce stává předsedou základní organizace strany v prokádrovaném Prognostickém ústavu AV, lidově “Jakešově věštírně”.
A kariéra v partaji by nejspíše i nadále utěšeně rostla, kdyby nepřišly listopadové události roku 1989. Odhazování “rudých knížek” malověrnými bylo tehdy v módě, a ani pan XY nebyl výjimkou. Hned v prosinci skončila jeho průkazka v koši, neboť nová kariéra místopředsedy federální vlády a současně předsedy Státní plánovací komise si to “demokraticky” žádala. O rok později se stává ministrem hospodářství v Klausově vládě, za další dva roky obsazuje pro změnu post ministra průmyslu a obchodu a podílí se tak na tzv. transformaci hospodářství, která v sobě obnášela i procesy podivných privatizací státních podniků, které byly mnohdy rozkradeny a vytunelovány “obeznámenými” a těmi, co tzv. mohli. Zde setrvává až do roku 1997. To vychází na “světlo světa” sponzorský skandál s financováním ODA, na kterém měl pan XY, jako její místopředseda, svůj podíl. Pod tlakem přiznává, že stál za založením fiktivní firmy TCM na Panenských ostrovech, přes níž proudily do strany peníze od utajených dárců, a v politice končí. Člověk by si mohl říci: “Nevadí, zítra bude líp!”
Ovšem XY zůstává nezdolným bojovníkem, a je lhostejno, zda se dříve “rvával” v “rudém dresu” za práva dělnické třídy pod vedením KSČ a nyní mu jde naopak o byznys a podnikatelské elity. Záleží přece na tom, která z těchto entit je zrovna ve státě u moci.
Fakt, že se laureát antiekologických cen “Ropák roku 1993” a “Zelená perla 2016” nyní angažuje v Hospodářské komoře, by mohl většinově zaměstnaneckou společnost ponechat v klidu, ale to by se opět nesměl jaksi antisociálním způsobem projevovat. V žaludku mu pro změnu nyní silně leží zrušení karenční doby, tedy znovuzavedení proplácení prvních tří dní pracovní neschopnosti, dále prý “nesystémové” zvyšování minimálmí mzdy a v neposlední řadě i další levicový pokus o navýšení dovolené zaměstnancům o jeden týden. A hrozí všem, že se bude v době hospodářské krize propouštet. Prý jen proto, že zaměstnavatelům někdo shora nařídil zvýšit plat a dovolenou. Ano, má pravdu v tom, že ekonomické krize kapitalistický systém pronásledují po celý jeho vývoj, ovšem fakt, že dnes obrovská část společnosti přežívá v příjmové bídě, a že mnozí jsou nuceni pracovat jako novodobí otroci a na zotavenou proto potřebují odpovídající dobu, ho již nejspíše nikterak nezajímá.
Ještě stále nevíte o kohože to vlastně jde? To snad ne! Jeho jmenovec, herec Vladimír Dlouhý bohužel již zemřel, ale tento pán XY se nám zde stále snaží pomáhat k “prosperitě a blahobytu”. A skoro již padesát let, vřele děkujeme!