Itálie zažila jeden ze svých černých dní. Ve městě Janov se zřítil dálniční most. Kolaps tohoto mostu se stal hrobem desítkám lidí. Vyvstala otázka, kdo je za zřícení mostu zodpovědný? Představitelé italských úřadů tvrdí, že je zodpovědná soukromá společnost Autostrade, která objekt provozovala. Ta toto tvrzení striktně odmítá. Prý probíhaly pravidelné kontroly a údržba (!). No ale položme si otázku: pokud tedy probíhaly kontroly, jak je možné, že vše bylo údajně v pořádku? Nebo se šlo na hranici mezí, než most spadne? Nejsem odborník na statiku a ani mi nepřísluší se k této oblasti vyjadřovat. Nicméně v tomto článku chci jen ukázat na to, co hrozí, pokud se mosty dostanou do soukromých rukou.
Na úvod si řekněme, že dálniční most by nikdy neměl být v soukromém vlastnictví, protože se jedná o veřejný prostor, kde se pohybují lidé svými vozy. Z toho plyne, že pokud daný most privatizujeme, tak primárně hrozí, že soukromá společnost se bude snažit vytěžit co nejvíce kapitálu s minimálními náklady na údržbu. Jsme u jádra problému. Pokud se všemožnými způsoby obchází normy, zákony, falšují měření, tak dříve nebo později dojde k nějaké tragédii. Někdo může namítnout, že byla chyba v konstrukci (podobně jako u lávky v Tróji nebo Nymburce), ale v tomto případě s tím souvisí otázka: jak je možné, že most vydržel tak dlouhou dobu (podobně jako lávky v našem případě). Není tedy chyba spíše v údržbě a rekonstrukci? Domnívám se, že ano. Pokud se o něco nestaráte, tak postupem doby dochází k poškozování vnějšími vlivy. Vezměme si, že jak most v Janově, tak lávky byly budovány kdesi v minulosti a dával se důraz na to, aby vše vydrželo co nejdéle. Dnes je ale situace odlišná. Kapitalismus potřebuje, aby věci účelově zastarávaly, aby nastal nějaký kolaps něčeho. V tomto vztahu je skryta akumulace nového zisku.
Buďme rádi, že v naší zemi jsou velké mosty ve vlastnictví státu, případně nižších územně samosprávných celků. Tím nechci říci, že nejsou problémy. Jsou, ale je snížena možnost, že může nastat problém jako v Itálii. Naše mosty totiž nejsou primárně určeny pro zisk a jsou udržovány v rámci veřejného prostoru. Na výše uvedeném příkladu vidíme, že pokud bychom privatizovali ty prvky veřejného prostoru, které jsou primárně určeny pro všechny, tak může v budoucnu nastat problém. Stát jako garant bezpečí nesmí dopustit privatizaci silnic, dálnic ani mostů. Privatizace totiž přináší více škody, problémů a hlavně se velice ráda zbavuje zodpovědnosti.