Volební program KSČM obsahuje obecně známé hodnoty a podmínky pro zajištění života občanů, podmínky, které potřebují od státu (bydlení, práci, spravedlivou mzdu, zdravotní péči, podmínky pro výchovu dětí i možnost vzdělání, jež je základem našeho budoucího uplatnění v zaměstnání, také však podmínky pro důstojné dožití seniorů, kteří si to určitě zasloužili). Nadstavbou jsou pak otázky podmínek životního prostředi, dopravní infrastruktury, volnočasové aktivity nejen pro mládež, ale i rodiče a seniory – zde je zájem státu výrazně opožděn.
Je nepopiratelné, že i další volební subjekty mají známá témata ve svých prohlášeních, je však nabílédni, že jejich původ byl vždy základem volebních programů tradičních stran (kdysi v »národní frontě«, které byly mnohé členy, a z pohledu dnešních kritiků se také podílely na tzv. »hrůzách« tehdejší doby). V nové době mají komunisté principy sociálního státu ve svém programu stále a řada dalších stran i seskupení si jen vypůjčila tyto principy (nebo snad šlo o plagiátorství?) s prohlášením , že se jedná výhradně jen o jejich myšlenky a demokratické principy nové doby, i když v jejich pojetí se jedná o výklad z pohledu »liberální demokracie«. Ta se skutečnou demokracií nemá nic společného a staví bezpráví, vykořisťování občanů a demagogické politikaření nevytvářející podmínky pro život nad skutečné životní hodnoty.
Pokud opisovaly z dřívějších i současných volebních hesel programů sociálního státu, je s podivem, proč máme takové množství stran, nových stran a hnutí, které jen podle nich jsou základem demokratického vývoje státu, ale ve skutečnosti jsou přeci tím jediným a správným směrem vývoje demokratické společnosti a vytváří koalice, které bojují o místa v komunálních, parlamentních či senátních sestavách státní moci. Proč se tedy nejsou schopny sjednotit na reálném znění jednoho volebního programu, který společně, ať je to s kýmkoliv, skutečně zajistí plánovaný hospodářský výsledek, což bude prospěšné všem občanům ČR?
Bohužel, současný stav navozuje myšlenku, že ve skutečnosti se jedná o dosažení pocitu prestiže, jediného práva na právdu, jedinečnosti jedince a hraní významné role ve skupince stejně smýšlejících osobností, a to bez ohledu na splečenství lidí, kulturní tradice a historické kořeny českého národa. Že by jim šlo o dobře placená korýtka, rozšiřování společně s narůstajícím aparátem státní správy včetně neziskovek o vytahování peněz z pokladny státu, které tam naskládali skutečně pracující a jsou tak výsledkem hospodářské činnosti státu?
Především je nutné řádně a odpovědně vyhodnotit volební období minulé 2014-18. Lidé, voliči, občané mají dobrou paměť, je třeba jim odpovědně zhodnotit proběhlá »volební prohlášení« (pokud je jejich původní znění je k dispozici), která se stala módní formou obcházení dřívějších volebních programů, kde existoval kontrolní mechanizmus, a tedy veřejná kontrola i odpovědnost konkrétních osob či koalic.
Současný stav při případném vyhodnocování programových prohlášení k volbám za minulé období je formou konstatování jejich obsahu, maximálně jakousi slohovou prací, bez konkrétních výsledků (srozumitelných všem občanům) a opatření. Vše je povětšinou odkládáno na hodnocení ekonomických výsledků s půlročním až ročním odstupem, tedy až v jedné čtvrtině práce nových zastupitelů – je tedy jakýmsi proslovem nad hrobem nebožtíka bez pitvy. Použivané argumenty při vyhodnocování jsou natolik zavádějící, že by si volič před podzimními volbami měl důkladně přehodnotit své skutečné životní potřeby a výsledky s ohledem na slibovaná prohlášení a skutečné postavení občana ČR v Evropě - někde na třetím až sedmém místě, např. podle uzákoněné výše minimální hodinové mzdy a důchodů.
Potom je nutno zvážit, zda podpora stran a hnutí, jejichž prohlášení k volbám jsou plné nenávisti, osočování, populismu, vše pod jediným cílem dosažení moci, není nutné přehodnotit.
Máme za sebou rodiny, což je naše poslání. Jde o zajištění podmínek života, trvalého rozvoje i pro další generace – naše děti. Nežijeme jen svůj život, budou po nás další.